Hildegarda Lächertová se narodila v roce 1920 v Berlíně. O rodině a soukromí této brutální dozorkyně není známo prakticky nic. Jisté je, že se v dubnu 1942 objevila v koncentračním táboře Ravensbrück a po „zaškolení“ se stala místní bachařkou. V říjnu téhož roku byla ale převelena do tábora v Majdanku, odkud byla v srpnu 1943 propuštěna kvůli těhotenství ( údajně již třetí ).

Ani mateřství ovšem Lächertovou nezklidnilo a po návratu do práce, tentokráte do Osvětimi, si návaly zuřivosti vybíjela dál na vězních především kopanci doprovázenými urážlivými nadávkami. V zimě 1944 pravděpodobně ze strachu z blížící se Rudé armády, „Krvavá Brigitta“, jak jí přezdívali vězni, utekla ze služby.  Záhy však byla německými bezpečnostními složkami chycena. Poslední štací před koncem války se stal nejprve policejní zadržovací tábor v italském Bolzanu a rakouský koncentrační tábor Mauthausen – Gusen, kam byla za trest poslána a kde zůstala až do dubna 1945. V listopadu 1947 byl v polském Krakově zahájen Osvětimský proces, při němž na lavici obžalovaných vedle čtyřicítky strážných SS usedla i Hildegarda Lächertová. 22. prosince téhož roku odešla od soudu s trestem 15 let odnětí svobody.

Venku z vězení se ale ocitla již v roce 1956. Následně odcestovala do západoněmeckého Heidelbergu, kde pracovala jako pomocná síla a uklízečka v nevěstinci. V 70. letech pak dokonce figurovala na volebním lístku strany pravicových radikálů, ale poté byla znovu zatčena. V roce 1975 se německá vláda rozhodla soudit 16 bývalých dozorců SS z tábora Majdanek. Během tzv. Procesu Majdanek, který se konal v Düseldorfu, byla obviněna z nápomoci v 1 196 případech vraždy. 30. června 1981 byla odsouzena k dalším 12 letům vězení. Hildegarda Lächertová zemřela v Berlíně v roce 1995 ve věku 75 let.