V letech 2. světové války vstoupilo do pomocných sil při britském Královském letectvu ( RAF ) zhruba 250 000 žen. Ty poté sloužily jako mechaničky, radarové operátorky či kuchařky. V roce 1938 se ve Velké Británii v předtuše blížícího se válečného konfliktu rozběhla kampaň, která měla přivést ženy k pomocným službám u pozemní armády a vzdušných sil. Nábor pro RAF byl úspěšný, vzniklo celkem 48 rot ženského leteckého personálu. Tyto dívky však nespadaly pod pravomoc Královského letectva, nýbrž pod ATS ( Auxiliary Territorial Service – ženský pomocný sbor při pozemní armádě ). K vyčlenění z této organizace a zároveň ustavení samostatného sboru pro pomocnou službu u RAF došlo 28. června 1939, kdy britský král Jiří VI. založil tzv. WAAF ( Women s Auxiliary Air Force – Ženský pomocný sbor při letectvu ).

Zájem o službu vlasti v letectvu byl vskutku ohromný. Královské letectvo se těšilo, zvláště v souvislosti s jejich ústřední úlohou v bitvě o Británii, obrovské úctě a piloty společnost považovala za opravdové hrdiny. Mnoho žen tak zatoužilo sloužit po jejich boku a pomoci jim v boji proti nepříteli. Jen od srpna 1939 do léta následujícího roku se do WAAF přihlásilo na 10 000 žen. Dosavadní dobrovolný vstup do ženských pomocných sborů při letectvu ( WAAF ), pozemní armádě ( ATS ), či námořnictvu ( WRNS ) se v říjnu 1940 změnil na tzv. povinně volitelný, jelikož v důsledku nově přijatého zákona o národní službě se musely mladé ženy zapojit do válečného hospodářství. V roce 1943 zájem o vstup do WAAF kulminoval, tehdy se hlásilo dokonce až 2 000 žen týdně. Do konce války řadami sboru prošlo na 250 000 děvčat.

( Do skončení 2. světové války prošlo WAAF na 250 000 žen a osob )

Aby mohla dotyčná podat přihlášku do WAAF, musela dosáhnout věku alespoň 17,5 roku. Nadšení pro službu u letectva ale bylo tak velké, že se dívky mnohdy pokoušely projít odvodem ještě před dosažením požadované věkové hranice a jiné zase netrpělivě čekaly na den, kdy jí konečně dosáhnou. Kromě věku musely být dívky fyzicky i psychicky zdravé. Po odvodu prošly lékařskou prohlídkou, psychotesty a testy inteligence. Nesměly však sloužit jako pilotky, ale výhradně jen jako pomocný personál. Mohly vykonávat jak kancelářskou, tak manuální práci. RAF jim umožnilo absolvovat veškeré technické i netechnické kurzy, díky čemuž se z mnohých stávaly opravdu specialistky s odborným výcvikem. Oborů, ve kterých se dívky uplatňovaly, bylo koncem války až několik desítek. Jednalo se např. o balení padáků, tlumočení, catering, meteorologickou službu, obsluhu radarů, dopravu, telefonické a telegrafní služby, kódování a šifrování, analyzování fotografií z fotokulometů, tvorbu map apod. Zvláště charakteristická byla funkce souřadnicové zapisovatelky v operačních místnostech ( tzv. ploterka ).

( Zejména během bitvy o Británii se svou nesmírně důležitou prací proslavily tzv. Ploterky, tedy souřadnicové zapisovatelky )

Ženy pronikly i do technických sfér a z mnohých se staly letecké elektrikářky, mechaničky či svářečky. Během 2. světové války se do WAAF přihlásila i celá řada cizích státních příslušnic. V roce 1943 ve sboru sloužily ženy celkem 48 národností, a to včetně asi zhruba 30 občanek okupovaného Československa. Ty, které se rozhodly vstoupit do sboru, se rekrutovaly zejména z dívek, které do Anglie odešly již před válkou za studiem či za prací, nebo z rodin emigrantů. Děvčata musela projít náročnými jazykovými testy a prokázat výbornou znalost angličtiny.

Příslušnice WAAF, přezdívané jako Wafky, sice nepatřily k létajícímu personálu, ale přesto ve válečných letech existovala ve Velké Británii jednotka, kde sloužily ženy i jako pilotky. Šlo o tzv. ATA ( Air Transport Auxiliary – Pomocná letecká přepravní služba ), která vznikla již v roce 1939. Tato organizace zajišťovala doručování zkompletovaných letounů od jejich výrobců na letiště RAF. V první polovině roku 1940 u útvaru sloužilo 26 dívek. Koncem války se pak ve stavu ATA nacházelo přes 1 100 mužů a 600 žen, z čehož bylo 166 pilotek. V průběhu válečného konfliktu zemřely celkem 4 pilotky.