Základní technické údaje: K 31

Ráže: 7,5 mm, celková délka: 1,105 mm, délka hlavně: 652 mm, hmotnost: 4 kg, počáteční rychlost střely: 780 m/s, zásobník: zásobník na 6 nábojů

Aby Švýcarsko udrželo svou neutralitu, k její demonstraci a v případě možnosti i obraně, potřebovalo kromě jiného i moderní zbraně. Od roku 1913 představovala standardní pěchotní puškuy švýcarských ozbrojených sil Smidt – Rubin M1911, která používala náboj 7,5 x 55 mm Swiss, označovaný také jako GP11. Armáda převzala do roku 1919 na 127 000 kusů těchto pušek. Současně však také vznikla karabina K11, která se nakonec ukázala perspektivnější a do ukončení výroby v roce 1933 bylo vyrobeno 185 000 exemplářů.

Ve 20. letech začali vysocí důstojníci švýcarské armády uvažovat o nové modernější pušce. Problém byl v tom, že část prosazovala výrobu standardní pušky, část si přála výrobu karabiny. V roce 1928 padlo rozhodnutí zhotovit testovací sérii dvou set karabin K11 osazených těžší puškovou hlavní, která měla zlepšit celkové paramatry zbraně. Výkonnost a přesnost se však příliš nezlepšily. Roku 1929 tak švýcarské armádní velení vydalo pokyn k vývoji zcela nové zbraně. Armáda požadovala u nové pušky přímotažný závěr, délka nesměla překročit délku straré K11, lepší musela být přesnost a výrobní náklady měly být naopak nižší než u starých pušek M1911.

V roce 1931 tak následoval opět vznik série dvou set testovacích exemplářů, které byly poslány k několika útvarům. Jejich příslušníci záhy hlásili vyšší přesnost a odolnost. Závěr měl ozuby v přední části, takže oproti M1911 se uzamykal ihned za hlavní. Parlament země Helvétského kříže přijal po testech, během kterých bylo vystříleno na 150 000 ran bez vážnějších poruch, novou karabinu označenou K31, do služby v roce 1932. Sériová výroba poté dala celkem téměř 530 000 kusů. V roce 1944 byl k pušce zkonstruován i vrhač puškových granátů.Ve službě švýcarské armády vydržely pušky K31 až do roku 1958.