Základní technické údaje: M2HB

Ráže: 12,7 mm, celková délka: 1 654 mm, délka hlavně: 1 143 mm, hmotnost: 38,1 kg, počáteční rychlost střely: 884 m/s, kadence: 450 – 575 ran/min, nabíjení: nábojový pás na 110 nábojů

Již od roku 1921, kdy se 12,7 mm těžký kulomet Browning začal vyrábět, byl považován za jednu z nejúčinnějších pěchotních zbraní vůbec. Střela ráže 12,7 mm měla značnou kinetickou energii. Díky speciálním protipancéřovým střelám se kulomety uplatnily i proti pancéřovaným vozidlům. Základním prvkem zbraně je její náboj. První Browningovy pokusy o konstrukci těžkého kulometu ztroskotaly na nevhodném náboji. Řešení se našlo až po prozkoumání ukořistěných německých 13 mm nábojů, používaných v protitankové pušce Mauser T – Gewehr. S využitím takto nabitých poznatků se podařilo vývoj těžkého kulometu úspěšně završit. Rozměry kulometného náboje ráže 12,7 mm zůstaly od jeho zavedení nezměněny. Samozřejmě vznikla řada typů nábojů, lišících se prachovou náplní a použitou střelou M2.

Od původního těžkého kulometu Browning M1921 se vyvinula celá řada variant, nesoucích společné označení M2. Konstrukce závěrového mechanismu, který je v podstatě shodný s mechanismem menšího kulometu M1917, je u všech variant stejná. Varianty se vzájemně liší provedením hlavně a použitou lafetou. Jednou z nejčastěji používaných variant kulometu M2 je provedení M2HB. Přípona HB naznačuje, že se jednalo o kulomet s těžkou hlavní. Verze HB je univerzálně použitelný kulomet. V minulosti sloužil jako pěchotní, protiletadlový či jako pevně nebo pohyblivě upevněný letadlový kulomet. Pro použití u pěchoty se M2HB obvykle umisťuje na těžkou trojnožku, lze jej také upevnit na kulovém čepu ve vozidlech a oběžných nebo jiných speciálních lafetách. Jiné verze M2 mají vodou chlazené hlavně. Používaly se obvykle jako protiletadlové zbraně, především na plavidlech amerického námořnictva během 2. světové války, kde se obvykle sdružovaly do vícenásobných montáží. Uplatnily se především proti nízkoletícím letadlům.

Jednoduché montáže vodou chlazených kulometů často sloužily jako protiletadlová zbraň útvarů pobřežní obrany. Zásadní rozdíl mezi pozemní a leteckou verzí spočíval v hlavni. Letecký model měl hlaveň 914 mm dlouhou, zatímco délka hlavně pozemní verze byla 1 143 mm. Kromě hlavní a některých součástí k upevnění zbraní na lafetu byly ostatní součásti kulometů M1921 a M2 zaměnitelné. Těžkých Browningů ráže 12,7 mm se ve Spojených státech vyrobilo více než jiných kulometů. Výrobní počty dosáhly v současné době hodnoty několika milionů a výroba stále pokračuje. V 70. letech uznaly dvě společnosti ve Spojených státech za vhodné výrobu typu obnovit. Ke stejnému závěru dospěla i společnost FN v Belgii. Mnohé další firmy po celém světě založily svou existenci na výrobě náhradních dílů a příslušenství pro kulomety M2. Prakticky každým rokem přijde nějaký výrobce střeliva s novým typem náboje, použitelným v této zbrani. Zbraně samotné jsou stále oblíbeným obchodním artiklem, protože se ještě stále neobjevily známky poklesu zájmu o tento kulomet. Kulomet M2 se zřejmě bude používat ještě desítky let. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by jej mohla nahradit jiná zbraň. Právem mu patří pověst jedné z nejúspěšnějších konstrukcí kulometů, které kdy vznikly.