Základní technické údaje: Thompson M1

Ráže: 45´´, celková délka: 813 mm, délka hlavně: 267 mm, hmotnost: 4,74 kg, počáteční rychlost střely: 280 m/s, kadence: 700 ran/min, nabíjení: krabicový zásobník na 20 nebo 30 nábojů

Téměř každý jistě někdy slyšel o samopalu Thompson nebo jej viděl na obrázku. Všeobecně byl znám pod přezdívkou Tommy Gun ( samopal Tomík ). Ke slávě této zbraně, jejíž historie se počíná rokem 1918, značně přispěl Hollywood. V roce 1918 se americká armáda zapojila do zákopové války na západní frontě, z čehož vyplynula potřeba nové zbraně, jakéhosi zákopového koštěte, které by pomáhalo čistit zákopy od vojáků nepřítele. Zametání mělo mít povahu střelby na poměrně krátké vzdálenosti. Nová zbraň proto nemusela být příliš výkonná. K plnění tohoto úkolu postačila síla pistolového náboje. Německá armáda dospěla ke stejnému závěru a přišla se svým samopalem MP 18. Na americkém kontinentě to byl generál John Thompson, který podnítil vývoj automatické zbraně, používající standardní pistolový náboj ráže 45´´. První vzorky nové zbraně používaly pásové podávání nábojů, které časem vystřídalo zásobníkové podávání. Zbraně se při střelbě držely oběma rukama.

V době vzniku prvních exemplářů nové zbraně se 1. světová válka chýlila ke konci. Další vývoj a výroba probíhaly jen pro potřeby civilního trhu. Samopal Thompson se v průběhu času objevil v řadě nejrůznějších provedení. Vojenské zakázky byly vzácné, malé zakázky objednala pouze americká armáda a námořnictvo. S nástupem prohibice se se samopalem Thompson seznámila široká veřejnost. Války gangů, které zachvátily celé americké podsvětí, brzy v samopalu objevily užitečnou zbraň. S prvními gangsterskými filmy Hoollywoodu se stal samopal slavným. Postupně se samopalem začaly vybavovat policejní složky a typ začal být postupně přijímán oficiálními místy. I přesto byly vojenské zakázky až do roku 1928 mizivé. Až poté začaly americké ozbrojené síly objednávat větší počty samopalů.

Thompson M1928 bylo složité puškařské dílo. V původním provedení používal polouzamčený dynamický závěr, jehož otevírání brzdil příčně posuvný klín. Podávání nábojů zajišťoval rozměrný bubnový zásobník na 50 nábojů nebo krabicové zásobníky na 20 nebo 30 nábojů, zasouvané do pouzdra závěru zespoda. Údržba zbraně byla poměrně náročná. Různá provedení se v mnoha detailech lišila, což samozřejmě nijak nepřispívalo ke zvýšení odbytu u vojenských zákazníků, pro které by taková zbraň znamenala neúnosnou zátěž systému týlového zabezpečení. Dodávky pro armádu se podstatně zvýšily až po roce 1940. V roce 1940 projevilo zájem o samopal Thompson několik států. Neočekávané široké používání samopalů Němci vyvolalo poptávku po podobné zbrani ze strany všech bojujících evropských států. Thompson byl v té době prakticky jediný samopal, který se nabízel ke koupi. Samopal se začal vyrábět ve velkém pro Francii, Velkou Británii a Jugoslávii. Realizace některých objednávek však byla předstižena vývojem událostí. Thompson byl zbraní stěží vhodnou k hromadné produkci. K jeho výrobě bylo totiž třeba řady složitých obráběcích operací. Zbraně vyrobené pro Francii a další zákazníky nakonec odebírala Velká Británie, kde Thompson M1928 sloužil do doby, než bylo k dispozici dostatečné množství samopalů Sten.

Poté se Thomsony uplatnily u jednotek Commandos a při pozdějších bojích v Barmě. Po svém vstupu do války projevily zájem o dodávky samopalů také Spojené státy. Pokud však chtěl Thompson splnit armádní požadavky, musel svůj samopal podstatně přepracovat, aby byla možná jeho velkovýroba. Po rekonstrukci se ze samopalu Thompson stala docela jednoduchá zbraň, s běžným dynamickým závěrem a bez nepotřebných prvků. Starý velký hlučný a problematický bubnový zásobník, tak oblíbený Hollywoodem, byl nahrazen jednoduchým krabicovým zásobníkem. Nové provedení dostalo označení M1. Pozdější verze, na níž se provedla ještě další zjednodušení, měla označení M1A1. M1 měl stále dřevěnou pažbu, zadní a přední pistolovou rukojeť. Pouzdro závěru se stejně jako mnohé další součásti vyrábělo obráběním. Ve službách armády se Thompson M1 osvědčil. Byla to oblíbená zbraň, které vojáci dávali přednost před nehezkým samopalem M3. Těžko říci, nakolik se na vysoké oblibě Thompsona podepsal Hollywood, protože v porovnání s jinými zbraněmi své doby byl samopal M1 těžký, jeho rozborka ani údržba nebyly nijak snadné. To však nebránilo tomu, aby v drobných dílnách na Dálném východě, kde se na samopaly Thompson pohlíželo s velkým obdivem, nevznikaly jeho kopie. Během let se na samopalu Thompson uskutečnila řada změn a úprav. Časem zmizely především příliš složité a zbytečné prvky. Zjednodušil se závěrový mechanismus, z ústí hlavně zmizel Cuttův kompenzátor, který původně přispíval k omezení zdvihu ústí hlavně při střelbě dávkou, náhrada se našla i za objemný bubnový zásobník. Samopal M1 byl nakonec dobrou zbraní, která si ve válce vydobyla stejnou slávu jako v dobách, kdy byl Thompson symbolem IRA a gangsterské éry v Hollywoodu.