Základní technické údaje: Děgťarev – Špagin DŠK 1938 ráže 12,7 mm

Ráže: 12,7 mm, hmotnost: bez lafety: 33,3 kg, počáteční rychlost střely: 850 m/s, zásobník: 50 nábojů, kadence: 600 ran/min, účinný dostřel: s dvounožkou 2 000 m

Tato zbraň je opravdová klasika a používá se po dobu více než sedmdesáti let až dodnes. Její vznik se datuje do roku 1930, kdy Rudá armáda zadala zakázku na těžký kulomet k boji proti lehce pancéřovaným a letícím cílům s použitím nábojů 12,7 x 108.

Konstruktér Děgťarev převzal proto charakteristické znaky svého MG DP27 s principem nabíjení tlakem plynu odváděného z hlavně. Kulomet označovaný DK byl od roku 1934 vyráběn v malosériové výrobě, protože nebyl schválen z důvodu malé kadence – jen 360 ran/min. Aby se kadence zvýšila, vyvinul Špagin zásobovací mechanismus na vytahování nábojů z pásu.

Požadovaná kadence byla 600 ran/min. Kulomet byl od této doby označován jako DŠK . V roce 1938 byl testován a v roce 1939 byl zaveden do výzbroje Rudé armády. Tento kulomet nesloužil jen pěchotě, ale byl nasazen jako protiletadlový, jako součást výzbroje věže tanků a byl také umisťován do lodí a obrněných vlaků. První sovětský tank, který byl tímto kulometem vyzbrojen, byl IS – 2 a to od roku 1943. Zásobovací mechanismus byl změněn ( zásobování náboji ze schránky na nábojový pás ).

Byla zdokonalena lafeta, zjednodušila se výměna hlavně a životnost důležitých dílů se zvýšila. Vcelku byl DŠK spolehlivou, odolnou zbraní s vysokým stupněm účinku v cíli. Po válce dostala modernizovaná verze označení DŠKM 38/46 ( M – modernizovaný ). Jako protiletadlová výzbroj pro střední tanky měl kulomet označení DŠKMT. Bývalý Sovětský svaz exportoval zbraně tohoto typu ve velkém množství a ještě dnes slouží DŠK ve více než čtyřiceti zemích.