Základní technické údaje: Gewehr 98

Ráže: 7,92 mm, délka: 1,1075 m, délka hlavně: 740 mm, hmotnost: 4,2 kg, počáteční rychlost střely: 875 m/s, nabíjení: dvouřadá nábojová schránka na 5 nábojů

Základní technické údaje: Karabiner 98k

Ráže: 7,92 mm, délka: 1,1075 m, délka hlavně: 600 mm, hmotnost: 3,9 kg, počáteční rychlost střely: 755 m/s, nabíjení: dvouřadá nábojová schránka na 5 nábojů

Opakovací puška Gewehr 98 ráže 7,92 mm byla zbraní německých pěšáků po celou dobu 1. světové války. Firma Mauser ji vyráběla od roku 1898. Puška konstrukčně vycházela ze staršího typu z roku 1888. Při své službě u armády se Mauser osvědčil jako odolný, bezpečný a spolehlivý. V jeho konstrukci byla zapracována řada prvků, které zajistily všestrannou bezpečnost provozu zbraně, například pojistka působící na úderník, výstražník a pojistný uzamykací ozub závěru. V letech po roce 1918 německá armáda provedla rozsáhlé analýzy bojů 1. světové války, ze kterých vyplynula potřeba některých změn v oblasti výzbroje. Důsledkem této analýzy pro armádní pušky model 98 byl modifikační program, který dal vzniknout provedení Karabiner 98b. Karabiner je německý výraz pro karabinu ( krátkou pušku ), Karabiner 98b však byl stejně dlouhý jako původní model 98. Změny zahrnovaly dolů ohnutou ovládací páku ( původně přímá ), závěs řemenu na levé straně pažby ( původně na spodní straně ), nové sektorové hledí, které umožňovalo střelbu nábojů s těžší špičatou střelou a další změny. Po vystřelení posledního náboje upozornil střelce na nutnost nového nabití zbraně závěr, zachycený při opakování v zadní poloze.

Karabiner 98b sloužil v německé armádě ještě v roce 1939 a ve výzbroji armády zůstal po celou dobu 2. světové války. Standardní zbraní Wehrmachtu se však stala zkrácená verze základní Mauserovy konstrukce, která dostala označení Karabiner 98k ( k znamenalo kurz, tedy krátký ). Tato puška byla sice kratší než původní model 98, na karabinu však byla stále příliš dlouhá. Puška vycházela z komerčního modelu Standart, který v meziválečném období vyráběla řada zemí, například Československo, Belgie a Čína. Německá verze se začala vyrábět v roce 1935, kdy továrny začaly opouštět značné počty těchto zbraní. Zpočátku byly zbraně výborně zpracovány, s postupem války se jejich celková úroveň snižovala. Ke konci války se zbraně často vybavovaly pažbami z dřevotřísky nebo ze dřeva nízké kvality, řada součástí byla zjednodušena, zmizely „zbytečnosti“ jako například ozub pro bodák. K pušce existovala řada speciálního příslušenství. Důkladní Němci pro pušku 98k vyvinuli granátomet, periskopická mířidla a sklopné pažby u zbraní pro výsadkové jednotky. Vyráběly se i speciální odstřelovačské zbraně, některé s malým dalekohledem umístěným blíže předpažbí, jiné s velkým dalekohledem upevněným na pouzdru závěru.

Němci za 2. světové války vyvinuli řadu nových ručních zbraní, přesto zůstal Karabiner 98k ve službě až do konce války. Zbraně vyrobené ke konci války měly jiný vzhled než původní model 98 a odrážely nedostatek pracovních sil a materiálů, se kterým se Němci ke konci války potýkali. Během konfliktu mohla německá armáda využívat řadu pušek systému Mauser, odebraných prakticky všem armádám v Evropě. Mnohé z těchto zbraní posloužily Němcům při vyzbrojování nových vojáků v roce 1945. Některé z modelů pušek systému Mauser, mnohdy velmi podobným puškám model 98 nebo 98k, se dále vyráběly na českých nebo belgických linkách pro potřeby německé armády i po letech 1939 – 1940. Dále na východě byla čínská armáda, vyzbrojena puškami Mauser Standart, téměř shodnými s Karabiner 98k. Pušky Mauser se ve výzbroji německé armády osvědčily jako odolné a spolehlivé zbraně. V armádní výzbroji jich po válce zůstalo jen málo. Pušky se však staly žádanými sběratelskými exempláři nebo se nadále používají pro sportovní a lovecké účely. Mnohé současné lovecké zbraně používají závěrové systémy, které vznikly na základě systému Mauser.