Základní technické údaje: Lehký kulomet typu 11

Ráže: 6,5 mm, délka: 1 105 mm, délka hlavně: 483 mm, hmotnost: 10,2 kg, počáteční rychlost střely: 700 m/s, kadence: 500 ran/min, nabíjení: nábojová násypka na 30 nábojů

Japonské těžké kulomety používané v letech 1941 – 1945 byly odvozeny od francouzských kulometů Hotchkiss. Do původní francouzské konstrukce Japonci vnesli několik vlastních prvků. Japonské lehké kulomety lze rovněž považovat za kopie francouzských Hotchkissů, opět s několika vlastními modifikacemi.

Japonský lehký kulomet typu 11 byl do výzbroje armády přijat v roce 1922 a používal se až do roku 1945. O jeho původu v konstrukci kulometu Hotchkiss svědčí hustě žebrovaná hlaveň a pohon automatiky odběrem plynů z hlavně. Závěr se uzamykal pomocí vertikálně posuvného klínu. Konstrukce se připisuje generálovi Kijiro Nambu a pod jménem Nambu kulomet znali i spojenečtí vojáci. Typ 11 používal unikátní nabíjecí systém s nábojovou schránkou na pravé straně pouzdra závěru. Do schránky se vkládaly stejné nábojové pásky na pět nábojů, jaké používaly japonské pěchotní jednotky do svých opakovacích pušek.

Tím odpadla potřeba speciálních zásobníků nebo nábojových pásů. V praxi se však uvedené řešení příliš neosvědčilo. Vnitřní mechanismus nabíjecího zařízení byl složitý a citlivý a střelba standardních puškových nábojů byla zdrojem nekonečných potíží. Proto se pro kulomet vyvinuly speciální náboje se sníženým výkonem. Funkci zbraně však snižovala nutnost olejování nábojů, čímž se opět zvyšovalo riziko znečištění zbraně prachem a nečistotami a přerušení funkce zbraně. Typ 11 mohl střílet pouze dávkou. Nábojová schránka při střelbě narušovala vyvážení zbraně, což ztěžovalo její ovládání. Pro použití v tancích se vyvinula speciální verze, tankový kulomet typ 91 s nábojovou schránkou na 50 nábojů.

Slabiny kulometu typ 11 vyšly najevo teprve po prvních bojích v Číně ve 30. letech. V roce 1936 k jednotkám dorazily první exempláře vylepšené zbraně, lehkého kulometu typu 96. Typ 96 představoval vylepšenou verzi kulometu typ 11, v armádních službách však starší typ nikdy zcela nenahradil. Japonský průmysl nedokázal armádě dodávat takové množství zbraní, jaké požadovala. Typ 96 pracoval na principu odběru prachových plynů, závěr se uzamykal vykývnutím závorníku. Zásobník se nasazoval z horní strany pouzdra závěru, podobně jako u kulometu ZB vz. 26, se kterým se Japonci seznámili v Číně. Otočný bubnový zaměřovač pro nepřímou střelbu byl také inspirován československým kulometem, stejně jako řešení dalších prvků. Pozitivním rysem typu 96 byl způsob upevnění hlavně, který dovoloval její rychlou výměnu a dále dalekohled pro míření při přímé střelbě. Kulomety se dalekohledem vybavovaly jen krátce, přípravek pro snadné plnění zásobníků se ale zachoval. Unikátním prvkem kulometu typ 96 byl úsťový ozub pro upevnění bodáku.