Základní technické údaje: Mle 1886/93

Ráže: 8 mm, délka: 1 303 mm, délka hlavně: 798 mm, hmotnost: 4,245 kg, počáteční rychlost střely: 725 m/s, zásobník: trubicový na 8 nábojů

V roce 1939 měla francouzská armáda ve výzbroji značné množství různých typů pušek. Francouzi se řídili zřejmě zásadou nikdy nic nevyhazovat. U některých typů se dal původ vystopovat až ke zbrani Chassepot model 1866.  Například puška Gras model 1874 byla pouze jednoranná, ale v roce 1940, kdy Němci přepadli Francii, ji stále používaly některé druhosledové a koloniální jednotky.

Původní puška Lebel, Fusil d infanterie mle 1886 ( pěchotní puška vzor 1866 ) byla v roce 1893 modernizována a přeznačena na mle 1886/93. S touto puškou bojovali francouzští vojáci během 1. světové války. Jinou zbraní, používanou v té době byla karabina Berthier model 1890 a podobný model 1892. Jednalo se o verzi původního modelu z roku 1886, opatřenou zásobníkovým mechanismem Mannlicher s nábojovou schránkou nabíjenou rámečky. Lebelovy zbraně měly trubicový zásobník s větší kapacitou. První Berthierovou puškou byl model 1907. V roce 1915 tuto zbraň sloužící u koloniálních jednotek z větší části nahradila nová pěchotní puška model 07/15. Se zavedením modelu 07/15 staré pušky Lebel postupně ztrácely na významu.

Výroba se soustředila na pušky Berthier, ale Lebely nebyly z aktivní služby nikdy zcela vyřazeny. Ještě v roce 1939 je francouzská armáda stále používala. Původní zásobník pušek Berthier pojal pouze tři náboje. Brzy se zjistilo že tento počet nestačí a následující model 1916 měl zásobník na pět nábojů. Od všech výše uvedených typů existovaly zkrácené verze nebo karabiny. V meziválečném období Francouzi prodávali pušky jiným státům, které zavedly své vlastní značení. Pušky Berthier a Lebel se používaly ve všech francouzských kolonií a také v Řecku, Jugoslávii, Rumunsku a dalších balkánských státech. V roce 1934 se Francouzi rozhodli podniknout pokus o sjednocení svého značně různorodého arzenálu pušek a karabin přijetím nového puškového náboje ráže 8 mm.

V roce 1934 přijali nový náboj menší ráže 7,5 mm. Ve stejném roce se začalo s úpravou starých pušek Berthier na nový náboj. Zbraně dostaly nový zásobník, stále s kapacitou pouhých pěti nábojů a kromě výměny hlavně se u nich provedly ještě některé další úpravy. Tato nová verze se označovala jako pěchotní puška model 07/15 M34. Program obnovy však probíhal velmi pomalu a do roku 1939 se uskutečnil jen u malého počtu z existujících zásob pušek. Nadále se používaly zbraně původního provedení. Po pádu Francie v červnu 1940 se Němci zmocnili ohromných počtů různých francouzských pušek. Některé z nich mohly dále sloužit jako armádní výzbroj, dalšími byly vybaveny německé posádkové a druhosledové jednotky. Mnohé z nich skončily ve skladech, odkud je znovu vytáhli v roce 1945 k vyzbrojení jednotek Volkstrumu a jim podobných. Němci nepochybně zjistili, že počty a různorodost francouzských pušek jsou značné i na německé poměry. Němci ale pro svoji neustále rozšiřovanou armádu nikdy neměli dostatek zbraní a francouzské pušky jim nepochybně přišly vhod. Jen s málokterými starými francouzskými puškami se lze dnes setkat jinde než ve sběratelských kolekcích a muzeích. Mnohé z nich byly muzejními exponáty již v roce 1939 a jen všeobecně nízká připravenost Francouzů na válku zabránila jejich stažení z výzbroje.