Základní technické údaje: MAS model 1938

Ráže: 7,65 mm, celková délka: 623 mm, délka hlavně: 224 mm, hmotnost: 3,356 kg, počáteční rychlost střely: 350 m/s, kadence: 600 ran/min, nabíjení: krabicový zásobník na 32 nábojů

Tento samopal se často označuje jako MAS 38. Jeho výroba začala v roce 1938 ve zbrojovce v St. Etienne ( Manufacture d´Armes de Saint – Etienne ), čímž je dáno jeho označení. MAS 38 byl výsledkem dlouholetého vývoje, ve výzbroji nahradil typ vyráběný od roku 1935. Měl velmi propracovanou konstrukci a ve své době se mohl považovat za velmi pokrokovou zbraň. Vyznačoval se celou řadou zvláštností .Byl poměrně složitý a používal náboj, který se vyráběl pouze ve Francii. Obě tyto vlastnosti lze vysvětlit dobou vzniku samopalu. Před 2. světovou válkou nebyl důvod hledat nejjednodušší způsoby výroby. Používané výrobní metody se považovaly za dostatečně produktivní a schopné zajistit dodávky tehdy nikterak závratných počtů zbraní. Samopal používal typický francouzský náboj ráže 7,65 mm. Střelba s ním sice byla přesná, náboj však nebyl příliš výkonný. Po všeobecném rozšíření náboje ráže 9 mm Parabellum jej kromě Francouzů nepoužíval nikdo jiný.

MAS 38 měl dynamický závěr s předzápalem, kde k nápichu zápalky docházelo ještě před úplným uzavřením závěru. Setrvačnost předklouzávajícího závěru tak brzdila otvírání nábojové komory na počátku výstřelu. Závěr se vyznačoval dlouhou dráhou zákluzu, která navíc s osou hlavně svírala určitý úhel. Vratná pružina byla uložena v dutině dřevěné pažby. K napínání závěru sloužilo šoupátko suvně uložené ve stěně pouzdra závěru. Při střelbě zůstávalo šoupátko v klidu. Jiným kladen byla záklopka, kterou se po vyjmutí zásobníku uzavíral příslušný otvor v pouzdru závěru. Záklopka bránila přístupu prachu a nečistot do vnitřního ústrojí.

Většina samopalů sice podobné zařízení neměla, ale fungovala spolehlivě i bez něj. Samopal se zajišťoval sklopením spouště dopředu. Nakonec se ukázalo, že samopal MAS 38 je pro předpokládaného odběratele příliš kvalitní. Francouzská armáda se nejdříve rozhodla, že samopal do své výzbroje nezavede. První sériové zbraně tak putovaly k jedné francouzské polovojenské policejní organizaci. Po prudkém zhoršení mezinárodní situace v Evropě v roce 1939 armáda změnila názor a objednala velké počty samopalů. Složitá výroba spojená s řadou obráběcích operací však značně zpomalovala zavádění zbraně do výzbroje armády. Francouzi tak byli přinuceni objednat samopaly Thompson ve Spojených státech. Ty však k jednotkám dorazily příliš pozdě, než aby mohly něco změnit na výsledku bojů v červnu roku 1940, kdy francouzská armáda kapitulovala.

Při vyzbrojování sil Vichistického režimu výroba samopalu MAS 38 pokračovala dále. Nakonec se samopal vyráběl až do roku 1949 a dočkal se použití v indočínské válce. MAS 38 nikdy nezískal uznání, jaké by si zasloužil. Byl příliš složitý, používal málo výkonný náboj a nikdy se nevyráběl ve významném množství. Proto je dnes mimo Francii velmi málo znám a jen málokterá konstrukce moderního samopalu je jím ovlivněna. Kromě francouzské armády a armád bývalých kolonií samopal používali Němci. V roce 1940 se zmocnili dostatečného počtu zbraní, kterými pak vyzbrojili své posádky ve Francii.