Základní technické údaje: Mitrailleuse mle 1924/29

Ráže: 7,5 mm, celková délka: 1 007 mm, délka hlavně: 500 mm, hmotnost: 8,93kg, počáteční rychlost střely: 820 m/s, kadence: 450 – 600 ran/min, nabíjení: krabicový zásobník na 25 nábojů

Francouzská armáda si během 1. světové války rychle uvědomila dopad lehkého kulometu na taktiku boje pěchoty. Brzy po příměří věnovala mnoho času a úsilí na vývoj tuzemského kulometu, vhodného pro rozšíření ve výzbroji francouzské armády. Nový kulomet pracoval na principu prachových plynů. Uzamčení závěru zajišťoval vertikálně výklopný závorník, jehož pohyb byl řízen nosičem závorníku pomocí dvou řetězových článků. Kulomet používal francouzský náboj ráže 7,5 mm. První vyráběné provedení mělo označení Fusil Mitrailleur modele 1924 ( kulomet model 1924 ) a vyrábělo se ve velké státní zbrojovce v Saint – Etienne. Čistě zpracovaná zbraň měla moderní vzhled a používala krabicový zásobník na 25 nábojů, zasouvaný do pouzdra závěru shora. Spoušťové ústrojí mělo samostatné spouště pro střelbu jednotlivými ranami a dávkou.

Bohužel však vývoj zbraně i náboje nebyly před začátkem sériové výroby dokončen. Důsledkem byla častá roztržení hlavně a jiné provozní problémy. Situaci vyřešilo přepracování náboje. Nový náboj měl menší výkon a kratší stavební délku, některé součásti kulometu byly zesíleny. Výsledkem změn byl Fusil Mitrailleur modele 1924/29. Tento typ se nakonec stal standardním francouzským lehkým kulometem, používaným v roce 1939 u většiny jednotek. Pro montáž kulometu byla určena celá řada lafet. Na spodní stranu pažby se montovala malá jednoduchá opěra, která zvyšovala přesnost střelby dlouhými dávkami. Na základě modelu 1924/29 vznikla speciální varianta, původně určená pro pevnosti Maginotovy linie. Zbraň se nakonec uplatnila v tancích a obrněných vozidlech.

Nesla označení Mitrailleuse modele 1931 ( kulomet model 1931 ). Na první pohled neměla se starším kulometem mnoho společného. Model 1931 měl zvláštní tvar pažby a na jeho boční straně vyčníval bubnový zásobník s kapacitou 150 nábojů. Přes značně odlišný vzhled bylo vnitřní uspořádání kulometů 1924/29 a 1931stejné. Novější kulomet byl celkově o něco delší, delší byla i jeho hlaveň. V pevných obranných postavení nebyla větší hmotnost kulometu na závadu a tak se model 1931 vyráběl ve velkých počtech. Výroba nakonec přesáhla počty potřebné pro vyzbrojení pevností. Kulomet se proto uplatnil jako protiletadlová zbraň, obvykle v podobě kulometného dvojčete na speciálních nebo provizorně zhotovených lafetách. Po okupaci v roce 1940 padly kulomety 1924/29 a 1931 do rukou Němcům. Ve službách německých ozbrojených sil potom sloužily jako Leichte MG 116( f ) a KpFw MG 331( f ).

Poměrně málo zbraní zůstalo ve výzbroji francouzských jednotek na Středním východě a v severní Africe, kde sloužily až do roku 1945. Po roce 1945 se výroba typu obnovila. Kulomety potom zůstaly ve výzbroji francouzské armády ještě řadu let. Některých zbraní se zmocnily jednotky Vietcongu na Dálném východě. Po válce se vyráběl pouze model 1924/29. Po německé okupaci v roce 1940 se mnoho kulometů 1924/29 a 1931 použilo při vyzbrojování pevností Atlantického valu. Model 1931 byl Němci oblíben především jako protiletadlová zbraň. Přes značné rozšíření, kterého typy 1924/29 a 1931 dosáhly, se nejednalo o bezporuchové zbraně. Použitý náboj se všeobecně považoval za málo výkonný a jeho dostřel za nedostatečný. Největší účinný dostřel byl pouze 500 až 550 m, zatímco většina tehdejších kulometů měla účinný dostřel nad 600 m.