Základní technické údaje: Suomi m/1931

Ráže: 9 mm Parabellum, celková délka: 870 mm, délka hlavně: 314 mm, hmotnost: s plným bubnovým zásobníkem 7,04 kg, počáteční rychlost střely: 400 m/s, kadence: 900 ran/min, nabíjení: krabicový zásobník na 30 nebo 50 nábojů, bubnový zásobník na 71 nábojů

Samopal Suomi m/1931 se v současné době řadí mezi méně známé typy, ale ve své době patřil mezi nejžádanější a nejobdivovanější samopaly světa. Konstrukce zbraně vznikla počátkem 20. let a byla nepochybně ovlivněna německými konstruktéry, kteří do Finska utíkali před zmatky a neklidem poválečného Německa. S využitím vlivu a znalostí Němců se Finům postupně podařilo vyrobit řadu velmi kvalitních a účinných samopalů. Jejich vrcholem byl typ m/1931.

Koncepce samopalu je konvenční, s neuzamčeným závěrem a obvyklým celkovým uspořádáním. Mnohé své současníky samopal převyšoval až zbytečně vysokou úrovní výroby, ke které se používaly vysoce kvalitní materiály. Samopal se vyznačoval některými zvláštnostmi. Pozornost si zaslouží samostatná napínací páka závěru, která se po ručním natažení závěru vracela do své přední krajní polohy a při střelbě se nepohybovala společně se závěrem. Jinou zvláštností zbraně byly její zásobníky. Podávání nábojů bylo u samopalu zajištěno několika typy zásobníků, které se později dočkaly častého napodobování, dokonce i v Sovětském svazu, kde jinak dávali přednost vlastním konstrukcím. Vznikly dva hlavní typy, krabicový zásobník na 50 nábojů a bubnový na 71. Náboje v krabicovém zásobníku byly uspořádány do dvou částí po dvou řadách ( v podstatě se jednalo o dva zásobníky vedle sebe ), čímž se konstruktéři vyrovnali s problémem celkové délky zásobníků při kapacitě 50 nábojů. Náboje se podávaly střídavě z levé a pravé části. V boji byl tento zásobník velmi oblíbený, neboť umožnil vojákům mít po ruce podstatně větší množství nábojů, než kolik jich skýtaly normální zásobníky ( přesto pro samopal Suomi vznikl i obvyklý dvouřadý zásobník na 36 nábojů ).

Samopal Suomi m/1931 se vyráběl pro potřeby finské armády, která se přesvědčila o jeho kvalitách při sovětském vpádu do Finska v roce 1940. Dále vzniklo několik vývozních provedení samopalu m/1931, z nichž některá měla malou dvojnožku upevněnou pod hlavní nebo pouzdrem závěru. Zbraně nakupovalo Švédsko a Švýcarsko, kde se nakonec samopal během 2. světové války vyráběl na tuzemských linkách, stejně jako již dříve v Dánsku. Před rokem 1939 se Suomi stal standardní zbraní polské policie, během občanské války ve Španělsku s ním bojovaly obě strany. Od té doby se samopal m/1931 vyskytoval prakticky na všech bojištích. Samopal sloužil v armádách skandinávských zemí ještě řadu let po válce. Tato dlouhověkost může být vysvětlena několika faktory. Za prvé, samopaly m/1931 byly vyrobeny tak kvalitně, že se ani po mnoha letech služby neopotřebovaly.

Kvalitní výroba zároveň vysvětluje mimořádnou spolehlivost zbraně, která dokázala bez potíží fungovat i v obtížných klimatických podmínkách. Velkokapacitní zásobník rovněž proslul velkou spolehlivostí. Samopal m/1931 vznikal v době, kdy se při výrobě zbraní nedbalo na snižování výrobní náročnosti. Prakticky všechny součásti zbraně, včetně pouzdra závěru, byly vyráběny obráběním. Samopal patřil mezi nejpřesněji střílející zbraně svého druhu. Většina samopalů je schopna přesné střelby na vzdálenost několika desítek metrů. Samopal Suomi m/1931 naproti tomu střílel přesně až do vzdálenosti 300 metrů. Tomu napomáhal i jednoduchý kompenzátor, vytvořený v přední části pláště hlavně. Počtem vyrobených kusů nepatřil samopalu Suomi k příliš významným typům 2. světové války, ale vliv jeho konstrukce lze vystopovat u mnoha jiných válečných zbraní.