Základní technické údaje: LS – 26

Ráže: 7,62 mm, celková délka: 1 180 mm, délka hlavně: 500 mm, hmotnost: 9,3 kg, počáteční rychlost střely: 800 m/s, kadence: 550 ran/min, nabíjení: zásobník na 20 nábojů

Finský konstruktér Aimo Lahti byl kromě jiného autorem úpravy kulometu Maxim vz. 1910. Zbraň byla zavedena do finské armády pod označením M/09 – 21. Hlavní změna spočívala v záměně lafety s kolečky za trojnožku. Na počátku 30. let se známý kulomet dočkal modernizace na verzi M/32 – 33, u které se kadence zvětšila z 600 na 850 ran za minutu.

Lahti byl však otcem i druhého hlavního typu kulometu finské armády. Zbraň dostala označení LS – 26 ( někdy označovaná M/26 ). Vyráběna byla ve zbrojovce VKT. Zde se vyrobilo asi 6 200 sériových exemplářů, z nichž se zhruba 5 000 dostalo do skladů finské armády, zbytek byl odeslán do Číny. Ta si původně objednala 30 000 kulometů, japonský diplomatický tlak však přinutil Finy dodávky přerušit.

LS – 26 byl standardně určen pro střelivo ráže 7,62x53 mm, zbraně pro čínskou armádu vznikaly v kalibru 7,92x57 mm Mauser. Patrně jen exportní zbraně měly bubnový zásobník na 75 ran. Finové dávali přednost zakřivenému zásobníku na 20 nábojů. K pohonu automatiky sloužil krátký zákluz hlavně a kulomet dokázal střílet rychlostí až 550 ran za minutu. Nezvyklým prvkem byl volič režimů, který umožňoval pálit i jednotlivými ranami. Toho někdy využívali špičkoví střelci, protože díky své pozoruhodné přesnosti mohl LS – 26 sloužit i jako odstřelovačská zbraň.

Finští vojáci oceňovali jeho poměrně nízkou hmotnost, která lehce překračovala 9 kg. Naopak slabinou zbraně bylo obtížné rozebírání a čištění a potřeba důkladně ji olejovat, protože jinak kulomet ztrácel spolehlivost. Někteří Finové tak dávali v boji přednost kořistním sovětským lehkým kulometům Děgťarjov.