Základní technické údaje: Vrhač Northover

Ráže: 63,5 mm, hmotnost: vrhač 27,2 kg, podstavec 33,6 kg, dostřel: mířený 91 m, nejvyšší 274 m

Po opuštění Dunkerque nezůstaly britské armádě kromě granátů a malého počtu 2liberních protitankových kanonů prakticky žádné protitankové zbraně. Přitom hrozila invaze Němců na Britské ostrovy. Bylo třeba vyvinout jednoduchou zbraň, kterou by bylo možné vyrábět ve velkých počtech a kterou by se vyzbrojila jak armáda, tak nově budované jednotky dobrovolníků místní obrany, z nichž se později stala domobrana. Jednou ze zbraní, které se v té době začaly vyrábět, byl minomet Northover, také nazývaný lahvový minomet. Později se nazýval vrhač Northover. Byl typickým zástupcem britských trubkových zbraní, jeho výroba byla lehká a levná.

Vrhač Northover nebyl o mnoho více než ocelová trubka s velmi jednoduchým závěrovým mechanismem. Munici představovaly běžné puškové a ruční granáty, které v hlavni urychlovala náplň střelného prachu. Později se ke střelbě začal používat fosforový granát No.76, který měl podobu skleněné lahve a dal tak zbrani její přezdívku. Zbraň neměla žádné brzdovratné zařízení. Síly zpětného rázu absolvoval čtyřnohý podstavec zbraně s jednoduchými trubkovými nohami. K míření sloužila mechanická mířidla, která umožňovala přesnou střelbu až do vzdálenosti 100 yardů ( 91 m ). Největší dostřel byl kolem 300 yardů ( 274 m ). Vrhač Northover byla velmi primitivní zbraň a naštěstí se nikdy nemusel použít v boji.

V roce 1940 a ještě nějakou dobu poté byl standardní zbraní domobrany. Dočasně se s ním vybavily i mnohé armádní jednotky, aby ve své výzbroji měly alespoň nějakou protitankovou zbraň. V praxi byl samozřejmě vrhač jenom tak dobrý, jak dobré bylo jeho střelivo. Ke střelbě se většinou používaly standardní ruční nebo puškové granáty, o jejich účinnosti proti pancířům většiny tanků lze pochybovat. Nesporně úspěšnější by bylo použití granátů s bílým fosforem. Toto střelivo ovšem nebylo u obsluh vrhačů právě oblíbené, protože skleněné lahve se při výstřelu uvnitř hlavně rozbily, což mělo pro obsluhu vrhače neblahé důsledky.

Vrhač zpravidla obsluhovali dva muži a v ideálním případě tři, kde třetí nabíjel a určoval cíle. Mnohé jednotky domobran si své vrhače samy upravily tak, aby se daly lépe přemisťovat. Vrhače se montovaly například na ruční vozíky nebo postranní vozíky motocyklů. Některé vrhače byly umístěny na jednoduchých lafetách dělostřeleckého typu. V roce 1941 vznikla vylehčená verze vrhače Northover Mk.II, která měla usnadnit zacházení se čtyřnohým podstavcem zbraně. V té době však již zmizela naléhavá potřeba trubkových zbraní, jako byl vrhač Northover a vylepšených zbraní Mk.II se vyrobilo jen málo. Válečná léta přečkalo zřejmě jen velmi málo vrhačů Northover, čas od času se však z válečných skrýší vynořují jeho fosforové granáty.