Základní technické údaje: Sten Mk. II

Ráže: 9 mm Parabellum, celková délka: 762 mm, délka hlavně: 197 mm, hmotnost: 3,7 kg, počáteční rychlost střely: 365 m/s, kadence: 550 ran/min, nabíjení: dvouřadý zásobník na 32 nábojů

Po evakuaci svého expedičního sboru z Dunkerque v polovině roku 1940 zůstalo britské armádě velmi málo zbraní. Vojenské autority usilovaly o rychlé znovuvyzbrojení a vyslovily naléhavý požadavek na jednoduchý samopal, který by se mohl vyrábět ve velkých počtech. Samopal měl vycházet z koncepce německého MP38, jehož jeden exemplář měli konstruktéři možnost prostudovat. Během několika týdnů vznikla zbraň, kterou poté armáda přijala do výzbroje. Jednalo se o dílo dvou tvůrců, majora R. V. Shepherda a H. J. Turpina, kteří pracovali v enfieldské zbrojovce RSAF. Z počátečních jmen autorů a města Enfield se vytvořil název nového samopalu Sten.

Výsledkem práce britských konstruktérů byl samopal Sten Mk.I, zřejmě jedna z nejošklivějších zbraní všech dob. Jeho konstrukce umožňovala co nejrychlejší a nejlevnější výrobu. Při výrobě se používaly jednoduché nástroje, obráběcí operace byly zredukovány na nejmenší možnou míru. Sten byl vyroben z ocelových trubek, plechových výlisků a jednoduchých součástí vzájemně spojených svařováním, kolíky a nýty. Pouzdro závěru představovala ocelová trubka, pažbu ocelový rám. Hlaveň byla ocelová tažená trubka s dvou nebo šestidrážkovým hrubým vývrtem. Závěr byl jednoduchý dynamický, zápalník byl pevnou součástí čela závěru. U provedení Sten Mk.I dřevěná pažba chránila spoušťové ústrojí. Zbraň měla malou přední dřevěnou rukojeť a primitivní tlumič plamene. Samopal vypadal hrozně a vyvolal při svém prvním představení mnoho jízlivých poznámek. Byl ale funkční a vojáci jej začali brzy přijímat takový, jaký byl.

Primitivní zbraň k zabíjení nepřítele, vzniklá za velmi obtížných podmínek. Samopalů Sten Mk.I se během několika měsíců vyrobilo na 100 000. V roce 1941 přišel Sten Mk.II, který byl ještě jednodušší než Mk.I. Sten Mk.II se považuje za klasický samopal Sten. Byl celý vyroben z kovu. Zmizela dřevěná pažba, překrývající spoušťové ústrojí, které bylo nyní chráněno jednoduchým plechovým pouzdrem. Místo pažby samopal dostal jednoduchou trubku, na jejímž konci byla, připevněna plochá botka. Hlaveň byla přepracována a nyní se do pouzdra závěru upevňovala pomocí závitu, aby bylo možné ji snadno vyměnit. Objímka pro zásobník, ze které zásobník vyčníval na levou stranu, byla zkonstruována tak, že po vyjmutí zásobníku bylo možné ji pootočit, čímž se zabránilo přístupu nečistot do nitra zbraně. Při rozborce se ze zbraně odejmula pažba a z pouzdra závěru se vyjmul závěr a vratná pružina. Při rozebírání na základní části zaujímal samopal velmi malý prostor. Kompaktní rozměry byly jednou z největších výhod samopalu Sten. Když se podařilo splnit požadavky armády produkcí několika výrobních linek ve Velké Británii, v Kanadě a na Novém Zélandu, pokračovala hromadná výroba samopalu dále. Steny se shazovaly na padácích nad okupovaným územím Evropy, kde směřovaly ke hnutím odporu a partyzánům. V historii bojů 2. světové války zaujímá Sten zvláštní postavení. Díky své jednoduchosti se dal snadno rozebrat a ukrýt. Pro Němce byl Sten obávanou zbraní. Stejně jako mnozí další i Němci brzy zjistili, že střela ze Stena je stejně účinná jako střela z něčeho lepšího. V malém množství vznikla verze Sten Mk.IIS vybavená tlumičem hluku výstřelu. Byla určena pro jednotky Commndos a oddíly, podnikající nájezdy na pobřeží obsazené Evropy. Poté následoval Sten Mk.III. V podstatě se jednalo o ještě jednodušší zbraň, u kterého se hlaveň chráněná jednoduchým trubkovým pláštěm nedala vyšroubovat. I od tohoto provedení se vyrobily desítky tisíc exemplářů, které se dočkaly širokého použití.

Sten Mk.IV byl vývojový model, který měl tvořit výzbroj paradesantních jednotek. Nedostal se však do sériové výroby. V době vzniku Stenu Mk.V se situace Spojenců zlepšila a samopal tak mohl být vyráběn kvalitněji. Mk.V tak byl nejlepší z řady Stenů, protože se vyráběl s mnohem větším důrazem na kvalitu výroby. Měl i některé zbytečnosti, jako například dřevěnou pažbu. Používal mušku z opakovací pušky Enfield No.4. Jeho kovové součásti měly kvalitní povrchovou úpravu i tam, kde u starších provedení zůstaly patrné hrubé stopy nástrojů. V roce 1944 obdržely samopal Sten Mk.V výsadkové jednotky. Po 2. světové válce se Sten Mk.V stal standardním samopalem britské armády. Sten byl mimořádně hrubě zpracovaný samopal, ale fungoval a mohl se vyrábět ve velkých počtech v době, kdy Britové zoufale potřebovali jakékoli zbraně. Na území okupované Evropy se osvědčil jako ideální zbraň pro partyzánskou činnost a po celém světě jej kopírovala různá podzemní hnutí. Němci rovněž vyráběli kopie Stenu v letech 1944 a 1945. Sten patří mezi nejpozoruhodnější zbraně 2. světové války.