Základní technické údaje: Rifle No.5 Mk.I

Ráže: 30´´, délka: 1,003 m, délka hlavně: 476 mm, hmotnost: 3,25 kg, počáteční rychlost střely: 730 m/s, zásobník: na 5 nábojů

V roce 1943 se britská armáda a další armády Britského společenství národů intenzivně zapojily do bojů v džunglích v Barmě a dalších teritoriích Dálného východu. Pro tamní podmínky byly stávající pušky Lee – Enfield No.1 a No.4 příliš dlouhé a špatně ovladatelné. Jako vhodnější se jevila zkrácená verze pušky No.4. V září 1944 byla do výzbroje schválena kratší puška zavedená pod označením puška No.5 Mark I. V podstatě se jednalo o běžnou pušku No.4 Mk.I se značně zkrácenou hlavní.

Délce hlavně bylo uzpůsobeno i předpaží. Hledí bylo přizpůsobeno podstatně kratšímu dostřelu nové hlavně. Na zbrani se provedly ještě další dvě úpravy vynucené použitím zkrácené hlavně. Na ústí hlavně se upevňoval kuželový nástavec, který sloužil jako tlumič plamene. Na pažbě přibyla pryžová botka. Obě tyto úpravy souvisely s negativními jevy, které s sebou přinesla krátká hlaveň. Velký plamen na ústí a větší zpětný ráz. V hlavni běžné délky dochází k dokonalému shoření prachové náplně uvnitř hlavně a plyny vytékají u ústí pod poměrně nízkým tlakem. Z ukrácené hlavně v okamžiku výstřelu střely z ústí není část prachových zrn zcela spálená a k jejich hoření dochází před ústím hlavně, navíc plyny opouštějí ústí pod podstatně vyšším tlakem.

To jsou hlavní důvody negativních vlastností zkrácených hlavní. Vojáci neměli zkrácené zbraně příliš v oblibě. Chápali však, že v bojích v džungli je No.5 Mk.I podstatně výhodnější zbraní při použití i nošení. Vítanou změnou oproti puškám běžné délky bylo opětovné zavedení nožového bodáku, upevňovaného na ozub pod objímkou ústí hlavně. Původní objednávka na 100 000 pušek byla splněna v roce 1944. Přes problémy se zpětným rázem a plamenem na ústí se předpokládala výroba dalších zbraní a zavedení No.5 Mk.I jako standardní služební pušky v poválečných letech, k tomu však nedošlo.

Puška No.5 Mk.I měla kromě potíží se zpětným rázem a plamenem na ústí ještě jednu vrozenou vadu, kterou se nepodařilo nikdy odstranit. Byla to velmi nízká přesnost střelby. Ta zřejmě souvisela se zkrácením hlavně a negativními důsledky, které tato úprava přináší. Puška No.5 nikdy nebyla zavedena do výzbroje jako standardní služební zbraň. Puška No.4 Mk.I zůstala ve výzbroji do 50. let, kdy ji nahradila belgická automatická puška FN. Většina pušek No.5 zůstala v používání u speciálních jednotek nasazených na Dálném východě a v Africe. Mnohé ještě dnes slouží v těchto oblastech ve výzbroji různých armád.