Základní technické údaje: Piat

Délka: celková 0,99 m, hmotnost: vrhač 14,51 kg, střela 1,36 kg, počáteční rychlost střely: 76 – 137 m/s, dostřel: bojový 101 m,nanejvýš 338 m

Piat je zkratka pro Projector Infantry, Anti – Tank Mk.I ( vrhač pěchotní, protitankový Mk.I  ), označující britskou protitankovou zbraň, která jaksi obešla obvyklou schvalovací proceduru Válečného úřadu, neboť byla produktem zvláštního oddělení, v kuloárech nazývaného Churchillovo hračkářství. K probíjení pancíře zbraň využívala kumulativní princip. Její střely byly dostatečně účinné k probíjení pancířů všech tehdy známých tanků a zbraň tak spadala do stejné obecné skupiny jako americká Bazooka nebo německý Panzerfaust. Na rozdíl od jiných však Piat k dopravě střely na cíl nevyužíval chemické energie prachové náplně, ale potencionální energie stlačené pružiny. Střela svým tvarem připomínající dělostřeleckou minu se před vystřelením umístila do žlabu v přední části vrhače. Před prvním výstřelem bylo třeba napnout silnou výmetnou pružinu. Při stisknutí spouště pružina vymrštila střelu, na počátku letu naváděnou středovým vodícím kolíkem, který byl součástí vrhače. Výbuchem prachové náplně střely se napnula pružina pro další výstřel.

Piat byl především protitankovou zbraní, ale mohl rovněž vystřelovat trhavé a dýmové střely. Díky tomu byl mnohem univerzálnější než mnozí jeho součastníci. Jednalo se o velmi užitečnou zbraň v bojích v městské zástavbě. V přední části vrhače byla výsuvná opěrka, která umožňovala udělení dostatečně velkého úhlu náměru při bojích v uzavřených prostorech. Piat nahradil protitankovou pušku Boys v roli standardní pěchotní protitankové zbraně. V britské armádě a v mnoha armádách Britského společenství národů se značně rozšířil. Nelze však tvrdit, že by si vrhač získal nějak mimořádnou popularitu, protože byl dosti nemotorný a těžký. K jeho obsluze bylo třeba dvou mužů. Hlavním důvodem malé obliby byla silná pružina. K jejímu napnutí byla třeba síla dvou mužů. Pokud střela selhala a nedošlo k novému napnutí pružiny, byla zbraň na nic, protože ruční napínaní pružiny v situaci, kdy se nepřítel nacházel v bezprostřední blízkosti, byla dosti riskantní operace. V případě úspěchu však střela dokázala zničit téměř všechny tanky nepřítele.

Vrhače PIAT se používaly i u jiných než pěchotních vojsk. Často byly hlavní výzbrojí lehkých obrněných vozidel, jako byly různé univerzální nosiče a některé lehké obrněné automobily. V omezeném množství se vrhače PIAT použily jako součást vícenásobné lafetace na některých nosičích zbraní. V mobilní baterii tak bylo až 14 vrhačů PIAT. Vrhače PIAT se v britské armádě používaly ještě několik let po skončení 2. světové války, ale byly co nejrychleji nahrazovány. Střela vrhače byla sice účinným prostředkem proti tankům, princip její dopravy na cíl však nepoužíval žádný jiný konstruktér. Výhodou vrhače byla skutečnost, že se mohl vyrábět ve velkých počtech a poměrně levně v době, kdy se armádě nedostávalo jiných protitankových zbraní.