Základní technické údaje: Lanchester

Ráže: 9 mm Parabellum, celková délka: 851 mm, délka hlavně: 203 mm, hmotnost: 4,34 kg, počáteční rychlost střely: asi 380 m/s, kadence: 600 ran/min, nabíjení: zásobníkem na 50 nábojů

Po evakuaci britského expedičního sboru z Dunkeque v roce 1940 se Královské letectvo rozhodlo přijmout do výzbroje samopal. Na vývoj nové zbraně nezbýval čas. Schůdným řešením se zdála výroba přímé kopie německého samopalu MP28, jehož několik exemplářů měli Britové k dispozici. Doba byla tehdy velmi těžká a zájem o zavedení této zbraně projevilo i námořnictvo. Po řadě jednání nakonec samopal do výzbroje přijala pouze britská admiralita.

Britská kopie samopalu MP28 dostala označení Lanchester podle Georgie Lanchestera, který zorganizoval výrobu samopalu u společnosti Sterling Armament Company v Dagenhamu. Tato společnost později navrhla samopal Sterling, který je v současné době zaveden v mnoha armádách. Samopal Lanchester byl kvalitní a odolný, v mnoha směrech ideální pro úkoly, které měl plnit ve službách pozemních i námořních jednotek. Jednalo se o velmi dobře propracovanou zbraň, která byla v přímém kontrastu se svým současníkem, samopalem Sten.

Lenchester byl pečlivě propracovaná zbraň se všemi kudrlinkami typickými pro první generace samopalů. Byl skutečně mistrným puškařským dílem, u kterého se nic nezanedbalo. Měl pěknou dřevěnou pažbu, vnitřní ústrojí sestávalo z kvalitně obrobených součástí a objímka pro zasunutí zásobníku byla vyfrézována z mosazi. K původní německé konstrukci přibylo jen pár typických britských konstrukčních detailů, jako například ozub na ústí hlavně k upevnění dlouhého nožového bodáku ( při bojích na palubách lodí se pokládal za nezbytný ).  Drážkovaný vývrt se lišil od původního německého, neboť Lanchester používal odlišné střelivo. Lanchester měl dlouhý dvouřadý krabicový zásobník o solidní kapacitě 50 nábojů. Přístup do nitra zbraně se otevřel po stlačení záchytu na zadní straně pouzdra závěru a sklopení jeho horní části.

Zbraně prvního provedení střílely jednotlivými ranami nebo dávkou. Nesly označení Lanchester Mk.I. Pozdější provedení Lanchester Mk.II střílelo pouze dávkou. U mnoha zbraní prvního provedení se v dílnách Královského námořnictva spoušťové ústrojí upravilo rovněž pouze na střelbu dávkou. Lanchester byl nestydatou kopií původní německé konstrukce MP28. Královskému námořnictvu však poskytoval dobré služby po celou válku a ještě řadu let poté. Mnozí starší námořníci hovoří o samopalu Lanchester s úctou, nikoli však s láskou. Byla to těžká zbraň, která měla jednu nepříznivou vlastnost. Při tvrdém nárazu nebo pádu natažené zbraně často docházelo k nechtěnému výstřelu. Poslední exemplář byl ze služeb námořnictva vyřazen v 60. letech.