Základní technické údaje: Vickers Mk. I

Ráže: 7,7 mm, celková délka: 1 156 mm, délka hlavně: 721 mm, hmotnost: 18,1 kg, počáteční rychlost střely: 744 m/s, kadence: 450 – 500 ran/min, nabíjení: nábojovým pásem na 250 nábojů

Typová řada kulometů Vickers má svůj původ v Maximově konstrukci z konce 19. století. Mechanismus kulometu pracoval na principu krátkého zákluzu hlavně. Uzamčení zajišťuje, podobně jako u pistole P 08, systém výklopných pák. Na rozdíl od originálu se u několika modelů uzamykací páky vyklápěly směrem nahoru. Kulomet Vickers Mk.I se proslavil během 1. světové války, kdy svým výkonem v mnoha ohledech předčil své současníky. Proto zůstal kulomet Vickers i po roce 1918 standardním kulometem Britů a mnoha armád Britského společenství národů. Mnohé kulomety, zpravidla z válečných přebytků, byly vyvezeny do celého světa. Výroba kulometu nadále pokračovala pomalým tempem v hlavním výrobním závodě společnosti Vickers v Crayfordu v hrabství Kent.

Před rokem 1939 se na konstrukci kulometu provedlo několik změn. Zavedení tanků a obrněných vozidel do výzbroje vedlo konstruktéry společnosti Vickers k návrhu nových zbraní. V roce 1939 vyráběl Vickers dva speciální kulomety určené pro použití v tancích. Kulomety se nabízely ve dvou rážích. Vickers Mk.IVB, VI a VII měly ráži 7,7 mm. Vickersy Mk.IV a V měly ráži 12,7 mm. Původně se vyráběly pro všechny typy tanků. Po zavedení vzduchem chlazeného kulometu Besa se kulomety Vickers většinou používaly jako výzbroj lehkých nebo pěchotních tanků, například Matildy I a II. Kulomet Vickers Mk.III ráže 12,7 mm se rovněž nabízel v řadě provedení pro Královské námořnictvo.

Ke kulometu se vyráběly různé typy lafet pro protiletadlovou obranu a palubní a pobřežní zařízení. Pro paluby lodí byla určena lafeta se čtyřmi kulomety. Použitý náboj ráže 12,7 mm se však neosvědčil, jeho výkon byl poměrně slabý. Nicméně jiný kulomet v této rážové kategorii Britové k dispozici neměli a tak se vyráběla dále. Později jej nahradil 20 mm kanon a jiné zbraně. V roce 1939 byly Vickersy v určitém počtu ve výzbroji britské armády a dalších států. Starší modely se v roce 1940 používaly k nejrůznějším účelům. Montovaly se například na provizorní protiletadlové lafety, které měly podpořit sílu domobrany. Výroba kulometů se s vypuknutím války brzy rozběhla na plné obrátky. Poptávka byla tak velká, že bylo třeba přijmout opatření ke zjednodušení výroby. Nejvýznamnější změnou bylo nahrazení drážkovaného vodního chladiče hlavně jednoduchým hladkým chladičem.

Později se zbraně vybavovaly novým zesilovačem zpětného rázu. V roce 1943 se rozšířilo používání nové biogivální střely Mk.VIIIZ, která přinesla podstatné zvýšení dostřelu až na 4 100 m. Díky tomu se mohly kulomety Vickers používat i při nepřímé střelbě, k čemuž se dodatečně opatřovaly minometnými mířidly. Po válce Vickersy sloužily a mnohdy ještě slouží v různých armádách, například v Indii nebo Pákistánu. Britové své Vickersy vyřadili z výzbroje v roce 1968, Královské námořnictvo je používalo ještě v 70. letech.