Základní technické údaje: Revolver No. Mk. I

Náboj: 380 SAA s ogivální plášťovou střelou, celková délka: 260 mm, délka hlavně: 127 mm, hmotnost: 0,767 kg, počáteční rychlost střely: 183 m/s, zásobník: na 6 nábojů

Během 1. světové války byly standardní britskou armádní zbraní varianty revolveru Webley ráže 455“. Jednalo se o velmi užitečné zbraně, jejich hmotnost a rozměry však ztěžovaly nošení a ovládání. Řádné zacházení s revolverem se neobešlo bez předchozího intenzivního výcviku a pravidelného cvičení, které však vyžadovaly mnoho času. Po roce 1919 Britové dospěli k názoru, že stejně účinná jako těžký velkorážový revolver bude menší zbraň střílející stejně těžkou střelu ráže 38´“. Menší zbraň měla být lépe ovladatelná a vyžadovala méně času na výcvik. Firma Webley a Scott, která až do té doby byla výrobcem revolverů s prakticky oficiálním postavením výhradního dodavatele britských ozbrojených sil, vzala svůj revolver ráže 455“, zmenšila jej a výsledek nabídla armádě.

K velkému zármutku firmy Webley a Scott armáda sice konstrukci přijala, provedla na ní několik drobných změn a poté výrobu výsledné oficiální zbraně pověřila firmou Royal Small Arms Factory v hrabství Middlesex. Celý tento průběh trval určitou dobu. Webley a Scott předložili svoji konstrukci v roce 1923, v roce 1926 ji pak převzala zbrojovka RSAF . Firma Webley a Scott jako by v průběhu událostí upadla v nemilost. Nakonec firma vyráběla svůj revolver ráže 38“ pod označením Webley Mk.IV a s nepříliš velkým úspěchem jej nabízela po celém světě.

Produktem Enfieldské zbrojovky byl revolver No.Mk.I, který se podle plánu vyráběl pro potřeby britské armády. V armádní výzbroji se osvědčil jako dobrá a dostatečně účinná zbraň. Díky procesu mechanizace armády se řada těchto zbraní stala výzbrojí tankových posádek a obsluh motorových vozidel. Zde se však zjistilo, že dlouhá ostruha bicího kohoutu má tendenci zachytávat na četných výstupcích v interiéru tanku a jiných vozidel, čímž může dojít k nechtěnému výstřelu. Tato nepříjemná záležitost se vyřešila přepracováním bicího a spoušťového ústrojí revolveru. Z bicího kohoutu zcela zmizela ostruha a spoušťový mechanismus po úpravě umožňoval střelbu jen v v dvojčinném režimu. Takto upravený revolver dostal označení No. II Mk.I. Na dříve vyrobených starších revolverech se rovněž provedly příslušné úpravy bicího a spoušťového mechanismu. Díky výhradně dvojčinnému spouštění revolver střílel přesně jen na velmi krátkou vzdálenost, zdá se však, že tehdy neměl tento nedostatek velkou váhu.

Firma Webley a Scott se na scénu vrátila během 2. světové války, kdy tok revolverů z továrny v Enfieldu nestačil pokrýt armádní poptávku. Firma tak dostala příležitost uplatnit své výrobky. Požadavky armády měly splnit dodávky revolverů Webley a Scott Mk.IV. Společnost Webley a Scott britské armádě dodala tisíce zbraní. Ačkoliv byly výrobky firem Webley a Scott a RSAF zvenčí prakticky stejné, řada drobných odlišností bránila vzájemné zaměnitelnosti součástí. Oba revolvery se v letech 1939 – 1945 intenzivně používaly. Revolvery Enfield, provedení No.II Mk.I vyráběné za války se vyznačovalo hrubším zpracováním . Byly oficiálními standardními revolvery. Revolvery Webley Mk.IV se rozšířily ve výzbroji britské armády i v armádách ostatních členů Britského společenství národů. Obě zbraně zůstaly v armádních službách až do 60. let, s oběma se lze ještě dnes setkat jako se služebními zbraněmi v nejrůznějších částech světa.