Příběh Jorkšírské Teriérky, narozené v roce 1943 se začal psát, když byla nalezena hlídkou americké armády na pobřeží Nové Guinei v únoru 1944. Ed Downey byl překvapen, když zaslechl kňučení psa vycházející z nedaleké díry. Nahlédl dovnitř a spatřil ušmudlané klubíčko, které na něj vyděšeně zíralo. Psíka odvezl do tábora a protože nebyl zrovna milovník psů a potřeboval pár dolarů na poker, přenechal ho za 2 australské dolary svému spolubydlícímu Billu Wynnemu. Ten si okamžitě roztomilou fenku jorkšírského teriéra, které říkali Smokums kvůli zbarvení její srsti, zamiloval. Jak se ovšem takový pes dostal až na pobřeží Nové Guinei? Jedinou tehdy reálnou možností bylo, že fenka utekla z nedalekého zajateckého tábora. Na povely v japonštině ani angličtině však nereagovala a tak se na rozluštění této záhady muselo počkat ještě další více jak  desetiletí.  Bill Wynne, který trénoval psy již doma v Clevelandu, začal maličkou Smoky, jak ji přejmenoval, učit různé triky. Začal s jednoduchými povely „sedni“, „zůstaň“, „k noze“, postupně se naučila i hrát mrtvou na povel „bang“ s namířeným prstem, atd.

Maličká fenečka měla neskutečný dopad na celou posádku 26. průzkumné squadrony. Jejich jedinou dosavadní „zábavou“ bylo rozhlasové vysílání tzv. Tokijské růže, která šířila protiamerickou propagandu. V době odpočinku na pruhu hlíny vyhrabaném buldozerem hráli softball a Smoky nadšeně hrála s nimi. Její přítomnost byla vítanou změnou v jednotvárném životě v dusném a vlhkém tropickém prostředí. Bill ji naučil i „tančit“  jitterbug ( druh swingového tance ) a občas ji navlékl do klaunského oblečku. Na Nové Guinei přežila na 150 japonských náletů, statečně snášela tropické vlhko a to bez jakékoli veterinární péče a vyvážené potravy pro psy. Na Okinawě přežila tajfun. Když vojenská redakce časopisu Yank vyhlásila soutěž o nejlepšího maskota, Bill byl nadšený a chtěl Smoky hned přihlásit.

Pořídil proto fotografie Smoky ve vojenské helmě – vážila necelé 2 kilogramy a perfektně tam „zapadla“. Ale aby vyhrál, zkusil ještě odvážnější fotografie, které ovšem ohrozily Smoky na životě. Navrhl pro Smoky maličký postroj na padáček. Následně jeden voják vyšplhal na strom, kam mu podali Smoky, další dva stáli pod stromem s velkou celtou a čtvrtý vše natáčel na kameru. Na Billův signál byla Smoky spuštěna na padáku. Vznášela se k zemi a za vydatného povzbuzování dopadla na střed celty. Tento seskok opakovali několikrát, ale u šestého pokusu zavál silný vítr a srazil Smoky tvrdě k zemi. Bill se okmžitě vrhnul ke svému mazlíčkovi, který naříkal bolestí. Druhý den již byla Smoky v lepším stavu, ale Bill, který si vyčítal, že jí ohrozil na životě, materiál s padákem zničil a do soutěže poslal původní fotografii se Smoky v helmě. Krátce poté se u Billa objevila vysoká horečka, pravděpodobně horečka dengue. Třetí den jeho pobytu v nemocnici mu spolubojovníci přinesli poštu a Smoky. Smoky byla již v pořádku, nadšená a se štěkotem pobíhala kolem stanu. Když se uklidnila, vzal si ji Bill k sobě a otevřel poštu, která obsahovala dopis od časopisu Yank, že Smoky vyhrála soutěž o maskota v jihozápadním Pacifiku. Novina se rychle roznesla po nemocnici a sestry požádaly Billa, aby mohly vzít Smoky za pacienty, což bylo v této době opravdu unikátní. Jakmile se Smoky objevila, přitahovala pohledy všech raněných, a jejich prázdné, tzv. tisíci yardové pohledy se začaly projasňovat. Tato návštěva udělala ze Smoky historicky prvního válečného terapeutického psa. Smoky pak pokračovala ve svých návštěvách dokud se Bill neuzdravil. Během jedné z plaveb na transportní lodi Smoky odehnala Billa z místa, kam po chviličku poté dopadly nepřátelské střely a zranily několik vojáků, Bill vyvázl nezraněný.

V lednu 1945 byli posláni na Filipíny, kde se dosud krvavě bojovalo. Následující měsíc se přerušila komunikace mezi četou a velením na letecké základně v Lingayenském zálivu. Vyhloubení nového kanálu by zabralo pár dní s neustálou obrannou proti leteckým útokům. Existovala však ještě jedna možnost. Bylo rozhodnuto, že se Smoky pošle do původní trubky s novým kabelem přivázaným k obojku. Bill souhlasil pod podmínkou, že pokud by se tam zasekla, okamžitě by ji vyhrabali. Bill si lehnul na druhý konec potrubí a volal na Smoky. Ta tuto misi zvládla, i když se na krátký čas v potrubí zasekla. Se svou jednotkou fenka absolvovala 12 leteckých a námořních záchranných a průzkumných misí. Získala za ně 8 x Servise Star. Bill Wynne z armády  odešel v srpnu 1945. Vracející se vojáci dostali zákaz brát sebou své zvířecí kamarády, Bill však Smoky propašoval v tašce od kyslíkové masky.

(Bill Wynne se svou psí společnicí Smoky)

Doma v Clevelandu dál vystupovali v nemocnicích pro raněné veterány. Jejich příběh přinesl v prosinci 1945 i s fotografiemi Cleveland Press a záhy se z nich stali celebrity. Během příštích deseti let spolu účinkovali po celé Americe i v Hollywoodu a předváděli své pozoruhodné schpnosti, včetně přecházení lana naslepo. Měli i svůj vlastní televizní pořad Cartles in the Air. Smoky vystupila ve 42 živých představení, aniž by opakovala předchozí trik. Současně stále účinkovali i pro válečné veterány.

21. února 1957 „desátník“ Smoky náhle zemřela. Byla pohřbena v Cleveland Metroparks v nábojnici ráže 30mm. V den, kdy v tisku vyšel Smokyn nekrolog, zavolala rodině Grace Guderianová, která za války sloužila jako zdravotní sestra. V roce 1944 na Nové Guinei ztratila fenku jorkšírského teriéra Christmas. A jelikož v té době byla pravděpodobně jediným jorkšírem na Nové Guinei, zjistilo se, že Smoky byla vlastně původně Christmas. Místo ztráty a náletu však dělilo několik desítek kilometrů. Jak se tam tedy ocitla? Dodatečným vysvětlením bylo, že se „přidala“ ke skupině umělců, kteří navštěvovali vojenské základny se svou zábavnou show.  Bill Wynne stále žije.