Dlouhou chvíli na frontě si krátil hrou na dudy a do boje vyrážel vyzbrojen lukem, šípy a mečem. Ve středověku by to nebylo nic neobvyklého, ale ve 2. světové válce? Dobrodruh, který by se dal přirovnat k hollywoodským filmovým hrdinům ale skutečně existoval. Jmenoval se Jack Churchill.

John Malcolm Thorpe Fleming Churchill se narodil 16. září 1906 v Hongkongu. V roce 1926 absolvoval Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu v jižní Anglii, načež nastoupil službu u Manchesterského pluku v Barmě. Po 10 letech služby ale armádu opustil. V meziválečném období si zahrál ve filmu Zloděj v Bagdádu a před vypuknutím 2. světové války ještě stihl reprezentovat Velkou Británii na mistroství světa v lukostřelbě. Do září 1939 se živil různými pracemi a profesemi, působil jako reportér a dokonce jako model.

( Jack Churchill sloužil v britské armádě od roku 1926 )

K armádě se vrátil na podzim 1939. Opět narukoval do Manchesterského pluku, se kterým se na jaře 1940 dostal do Francie. U města Epinette se zúčastnil přepadu německé hlídky, přičemž signál k přepadu vydal tím, že šípem vypáleným ze svého luku zastřelil německého vojáka. Stal se tak jediným známým britským vojákem, který za 2. světové války zabil nepřítele touto zbraní. Po evakuaci z Dunkerque se Jack Churchill přihlásil do řad Commandos.

Jako zástupce velitele Commanda č. 3 se zúčastnil operace Archery, což byl krycí název pro vylodění na norských ostrovech Vaagso a Maaloy, které proběhlo 27. prosince 1941 a jehož cílem bylo zničení továrny na zpracování rybího oleje, důležité suroviny pro produkci výbušnin. Během cesty k cíli hrál na dudy píseň Pochod Cameronových mužů a jakmile jeho plavidlo přirazilo ke břehu, vydal se v čele svých mužů do útoku s mečem v ruce. Od té doby mu jeho spolubojovníci začali přezdívat Šílený Jack. Za úspěšné provedení nájezdu byl dekorován Vojenským křížem.

( Jack Churchill se v čele svých mužů vyloďuje na pobřeží, v ruce svírá svůj meč )

V červenci 1943, již jako velitel Commanda č. 2, vedl své muže u Catanie na Sicílii. Ozbrojen byl opět širokým skotským mečem a dlouhým lukem a v podpaží svíral dudy. Stejně vyzbrojen se vylodil i v září 1943 u Salerna. Se svou jednotkou obsadil nepřátelské pozorovací stanoviště u Molina, které kontrolovalo důležitý průsmyk, jímž vedla silnice do Salerna. Za zajetí 42 německých vojáků, včetně minometné čety, byl Churchill vyznamenán řádem Za vynikající službu.

V květnu 1944 pak nyní již podplukovník Jack Churchill velel commandos v Dalmácii, kde měli jeho muži sérií překvapivých útoků na tamní ostrovy pomoci Titovým partyzánům. Na začátku června měli zaútočit na ostrov Brač. Jeho jednotka byla tvořena jak příslušníky commandos, tak i asi 1 500 partyzány. Úkolem Churchillových mužů bylo dobýt kótu 622. Vylodění 2. června sice proběhlo hladce, ale útočníci brzy narazili na silný německý odpor. Útok commandos s obvyklým hudebním doprovodem jejich velitele začal o dva dny později, ovšem bez partyzánů, kteří se ho odmítli zúčastnit. Britští vojáci postupovali ve dvou skupinách. Cíle se podařilo dosáhnout pouze jedné, vedené samotným Churchillem. K dispozici měl však jen několik mužů, z nich byla většina po německém protiútoku zraněna, či zabita. Jack Churchill zůstal na kótě jediný nezraněný. Snažil se přivolat posily tím, že hrál na dudy píseň Copak už se nevrátíte? Po výbuchu granátu ale ztratil vědomí, ze kterého se probral již jako německý válečný zajatec.

( Hlavní brána koncentračního tábora Sachsenhausen, odkud se Churchillovi podařilo utéct )

Následoval převoz do Německa, výslech v Berlíně, kde se Němci domnívali, že je příbuzným britského ministerského předsedy a nakonec odvoz do koncentračního tábora Sachsenahausen severně od německého hlavního města. V září 1944 však spolu s jedním důstojníkem RAF z tábora uprchl. Zamířil k baltskému pobřeží, ale u Rostocku byl dopaden. Až do jara 1945 byl držen v rakouském Niederdorfu. V dubnu jej komando SS s dalšími 140 prominentními vězni převezlo do jižního Tyrolska. Vězňům, kteří se obávali, že se chystá jejich fyzická likvidace, se podařilo kontaktovat důstojníky Wehrmachtu a nakonec se jich ujala jednotka pod velením kapitána Wicharda von Alvenslebena. Němeký kapitán je brzy propustil. Na rozdíl od ostatních zajatců, kteří se rozhodli počkat na příjezd spojeneckých útvarů v jižním Tyrolsku, se Churchill vydal osvoboditelům vstříc. Přešel Alpy do severní Itálie, kde narazil na americké vojáky.

Protože ale válka na Dálném východě stále pokračovala, byl Jack Churchill po návratu k britské armádě vyslán do Barmy. Cestou na místo určení, právě když se nacházel v Indii, však válka v Pacifiku po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki skončila. To bylo pro Churchilla velké zklamání. Dokonce měl pronést: „Nebýt těch zatracených Yankeeů, mohli jsme bojovat ještě dalších 10 let.

( Jack Churchill se dožil úctyhodného věku 90 let )

Jack Churchill se po válce rozhodl v armádě zůstat. Sloužil jako parašutista u pluku Seaforthských horalů. Také si opět zahrál ve filmu, tentokráte lukostřelce v historickém snímku Ivanhoe z roku 1946. Na jaře 1948 byl převelen do Palestiny, kde právě končil britský mandát a za dramatických okolností vznikl stát Izrael. Jako zástupce velitele pěšího praporu se společně s pouhými 12 dalšími vojáky zúčastnil záchrany konvoje, který směřoval do zdravotnického centra Hadassa, a který převážel židovské lékaře, zdravotní sestry, studenty medicíny a další personál a který byl napaden Araby. Při jejich útoku zahynulo 78 lidí. Jack Churchill řídil evakuaci zdravotnického personálu a pacientů v celkovém počtu 700 osob z nemocnice i přilehlého kampusu Hebrejské univerzity do bezpečí.

Později působil jako instruktor výsadkářů v Austrálii. Zde se naučil surfovat a stal se nadšeným příznivcem tohoto sportu. Po návratu do Británie dokonce sjížděl přílivové vlny v ústí řeky Severn. Z armády definitivně odešel v roce 1959. Svých výstředností se však nevzdal. Jednou z nich bylo např. vyhazování aktovky z okna vlaku, když se vracel domů. Vysvětlil to tím, že prý pokaždé míří do zahrady svého domu, aby ji nemusel nosit z nádraží. Jack Churchill, otec dvou synů, zemřel v Surrey v roce 1996 ve věku 90 let.