Třiadvacet let byl průběh těchto chvil zahalen tajemstvím. Až v květnu 1957 byli v Mnichově a Osnabrücku souzeni někteří z aktérů noci dlouhých nožů.  Mezi nimi i Röhmův vrah. Výpovědi obžalovaných vnesly světlo do toho, co se v mnichovské věznici Stadlheim vlastně odehrálo. Byla neděle 1. července 1934, 18 hodin. Reinhard Heydrich dostal dálnopisem příkaz rovnou od Hitlera a pověřil jím Theodora Eickeho a Michaela Lipperta. Oba se vydali k cele číslo 474. Uvnitř seděl polonahý a již značně apatický velitel SA Ernst Röhm. Eicke vystoupil dovnitř a řekl: „Prohrál jste svůj život. Vůdce Vám dává šanci k tomu, aby jste sám vyvodil důsledky, máte deset minut na rozmyšlenou.“ Na stůl položil nabitou pistoli a výtisk listu Völkischer Beobachter. Do očí ještě včera zpupně všemocného velitele SA křičel výrazný titulek: „Röhm zatčen a zbaven funkce – rázná čistka v SA!

Divoký, nespoutaný, krutý válečník Röhm, narozený 28. ledna 1887 v Mnichově, se vyznačoval drsnou náturou a postrádal sentimentalitu. Zbožňoval koně a vášnivě rád na nich jezdil. Na stěně jeho ložnice viselo jezdecké sedlo, jehož pach nechtěl postrádat ani v noci. Kromě koní miloval také muže. V roce 1931 proti němu zavedl berlínský soud řízení na základě paragrafu 175 ( homosexualita ). Jednaní bylo zastaveno, ale ústřední vedení SA si poté najalo advokáta, který měl za úkol řešit vyděračské dopisy, zasílané Röhmovi. Často ovšem byli ti, kteří chtěli Röhma přitisknout ke zdi, umlčeni i jinak.

( Vrchní velitel úderných oddílů SA, Ernst Röhm )

Když jistý dr. Ing. Bell hodlal těžit ze svého dřívějšího milostného vztahu k nejvyššímu pohlaváru SA, obdržel velitel Röhmovi štábní stráže SA – Standartenführer Uhl rozkaz, aby dr. Bella prostě zabil. Röhmův obličej byl poznamenán jizvou, kterou mu v roce 1914 způsobil odražený projektil. Když se rozčílil, byla tato jizva rudá jako krev. Snad i proto tento muž, který prý velmi miloval svou matku, pociťoval zábrany vůči ženám. Zkraje 30. let došlo ke zveřejnění Röhmovi milostné korespondence s lékařem dr. Karlem – Günterem Heimsothem. Někteří členové vedení nacistické strany naléhali na Hitlera, aby Röhma, který se právě vrátil z Bolívie, kde působil jako vojenský poradce, poslal znovu pryč. Hitler však podrážděně odpovídal, že je to nesmysl a že se bez Röhma ve finále jejich boje neobejde. Jak se později ukázalo, právě homosexualita se Röhmovi stala osudnou. Röhm pomohl Hitlerovi k moci a k tomu účelu vybudoval ohromnou sílu. Oddíly SA, budili v celém Německu strach, obavy a nenávist.

Vznik Třetí říše a vítězství v roce 1933 považoval Röhm za své dílo. Není přece ojedinělým jevem v dějinách, že tvůrci hynou tím, co vybudovali. Že zlovolná energie, kterou dali do pohybu, zabijí je samotné. Snad si mnohé z toho Röhm uvědomil v horečnatém snu, který prožíval brzy ráno v sobotu 30. června 1934. V ten den ho v bavorském letovisku Bad Wiessee vzbudil a nechal zatknout jeho přítel Adolf Hitler. Celý spor mezi Röhmem a Hitlerem tkvěl v Röhmově pocitu nedocenění a v Hitlerově strachu ze síly Röhmových SA. Röhm totiž urážel nedotknutelného říšského kancléře výroky typu: „Adolf je můj žáček!“ Ač se to Hitlerovi nelíbilo, Röhm měl v podstatě pravdu. Byl to právě on, tehdy setník generálního štábu ozbrojených sil, kdo počátkem 20. let poslal hospodského politika Adolfa Hitlera na shromáždění Německé dělnické strany. Měl se stát jejím členem. Německá dělnická strana se poté přejmenovala na Nacionálně socialistickou německou dělnickou stranu a Hitler se brzy postavil do jejího čela. Jelikož Röhm v té době stál v čele radikálně myslících lidí toužících po znovunastolení německé převahy, stali se Röhm s Hitlerem v podstatě partnery.

( Oddíly SA v hnědých košilích )

Byli to však nerovní souputníci. Za Röhmem stáli desetitisíce a později statisíce mužů, z nichž se v létě 1921 vyvinuli hnědě oblečené nacistické úderné oddíly SA ( Sturm – Abteilung ). Hitlera zpočátku podporovalo jen několik pochybných teoretiků bez vlivu, moci a peněz. Také názory těch dvou, Röhma a Hitlera, na taktiku a strategii se od počátku různili. Hitler se považoval výhradně za politika a Röhmův branný svaz vnímal jako pomocný oddíl, s nímž se dalo realizovat politický tlak. Vojenství chápal v přeneseném slova smyslu tak, že příslušníci SA se prostě měli stát bojovníky strany.

Zato Röhm se cítil být jen a jen vojákem. Branné svazy byly pro něho symbolem řádu, v němž v budoucnu chtěl vidět Německo. Zlomový okamžik přišel v lednu 1933, kdy byl Hitler jmenován říšským kancléřem. Březnovým prosazením zmocňovacího zákona, kterým zlikvidoval práva parlamentu, se nacisté stali pány země. Zásadním způsobem se tím změnila situace. Hitler a jeho blízcí strategičtí a vládní společníci dávali najevo, že revoluce skončila vítězstvím a je třeba zastavit její zneklidňující proud. Budoucnost Německa spočívala v urychleném dobudování silného režimu. Je – li třeba někde zasáhnout, měl od toho režim policii. A pokud jde o ozbrojenou sílu v zemi, měl Hitler regulérní armádu – Reichswehr. Oddíly SA se ocitli v postavení mimo hru.

( Rváči z úderných oddílů SA )

Mohl se s tím Röhm smířit? Právě on přece oddíly SA vytvořil. Od ledna 1933 navíc počet SA narostl a v polovině roku se již dalo hovořit o přibližně 2 000 000 mužů. Nepřehledné řady vycvičených násilníků z SA toužily po pořádné práci, záklopku jejich energie však nikdo neotevíral. Stali se postrachem země. Sami na svou pěst zatýkali, zřizovali se soukromé věznice a mučírny. Drancovali, znásilňovali a vraždili. Do generálských funkcí se dostávali lidé s bohatými trestnými rejstříky a často také homosexuálové. Röhm se nestal členem Hitlerovi vlády, jak si představoval. Velitelé SA mu radili, aby se nenechal v přízni u Hitlera zatlačovat do pozadí pruskými generály. Aby požadoval křeslo ministra Reichswehru. Vzhledem ke svým zásluhám měl na ně přece nejvyšší právo. Ernst Röhm zatím váhal. Snad si stále myslel, že by ho Hitler nedokázal hodit přes palubu.

Hlavní slovo v super tajné akci jež na přelomu června a července 1934 vstoupilo do historie pod označením Noc dlouhých nožů, měli Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich. Pro jejich elitní jednotky SS byly početnější oddíly SA konkurencí. Pomocníky našli nejen mezi některými generály Reichswehru, ale i mezi některými vysokými říšskými a stranickými činiteli. Z nich každý měl s Röhmem nevyřízené účty. Ti všichni dali najevo, že Röhma je třeba umlčet a nutili Hitlera, aby už konečně zakročil. Pro úder byla zvolena sobota 30. června. Toho dne se v penzionu Hanselbauer v bavorském Bad Wiessee konala porada nejvyšších předáků SA, na kterou byl jako čestný host pozván Adolf Hitler. Vůdce sem brzy ráno skutečně přijel. Doprovázelo ho však speciální komando SS, které všechny vůdčí činitele SA, okamžitě zatklo a odvezlo do mnichovské věznice Stadlheim. Současně byli podle přesně daných instrukcí zadrženi velitelé SA, nacházející se kdekoli v Německu. Moment překvapení sehrál svoji roli, vše se podařilo bez jediného výstřelu.

( Dva velcí soupeři o moc v nacistickém Německu, Ernst Röhm a Adolf Hitler )

„Přineste mi kávu!“ křičel vězeň v cele mnichovské věznice Stadelheim. Donesli mu ji v plechovém šálku. Ochutnal nápoj a vylil obsah nádoby na zem. „To jsou splašky!“ „Jinou vám tu, štábní šéfe, nabídnout nemůžeme,“ odpověděl mu strážný. Tak popisoval Heydrichův zvláštní agent Hans – Jürgen – Köhler jeden z posledních hlasitých projevů vůdce SA Ernsta Röhma. Hitlerovi lidé při Noci dlouhých nožů ukázali krutý smysl pro dramatickou stavbu událostí. Zatímco při podobných aktech v minulosti zemřel vůdce těch, proti nimž se útočí, zpravidla jako první, nacisté postupovali zcela opačně. Gradovali své činy. Už zavraždili každého, koho zavraždit chtěli a zdaleka to nebyli jen velitelé SA, ale i všichni, kdo tak, či onak překáželi. Na samotný konec si nechali finále, závěr, vyvrcholení.

Seznamy k odstranění sestavené Heydrichem a Göringem už neměli 1. července 1934 moc bílých míst. Rozpálené pušky popravčích čet chladli ve stojanech. Ale Röhm stále žil. Když Hitler v sobotu večer odlétal z Mnichova do Berlína sliboval bavorskému říšskému komisaři, rytíři von Eppovi, že Röhma omilostní. To bylo však naprosto nepředstavitelné pro Himmlera, Heydricha i Göringa. Naléhali tedy na Hitlera a ten nakonec přikývl, aby si dělali co chtějí. To stačilo, zbytek zařídil šéf bezpečností služby Reinhard Heydrich. Dálnopisem poslal do Mnichova naléhavý pokyn a velitelem při aktu popravy určil Theodora Eickeho, tedy muže, jemuž bylo nedlouho předtím svěřeno vybudování prvního koncentračního tábora v bažinaté oblasti u Dachau. Co bylo dál, bylo dlouhou dobu pouhou spekulací. Po deseti minutách, které uplynuli Eicke a jeho pomocník Lippert znovu vstoupili do Röhmovy cely. Pohledem zjistili, že pistole na stole se muž, ani nedotkl. Bylo tedy rozhodnuto. Ernst Röhm, do půl těla obnažený, se zvedl z pryčny a postavil se zády ke dveřím. Odsouzenec se ohlédl přes rameno a dle Lippertova svědectví měl ve tváři opovržlivý výraz. Padly dva výstřely. Až dosud všemocný velitel štábu SA Ernst Röhm, jediný z nacistických předáků, který si s Hitlerem tykal, byl mrtev.