Němečtí vojáci si na ošetřovně přímo ve středu Stalingradu rozlévali do hrníčků poslední láhev šumivého vína. Byl Štědrý den roku 1942. Náhle se zvenku ozvaly detonace. Všichni spadli na zem. Jeden z lékařů vyběhl ven z bunkru a zjišťoval ztráty. Bilance zněla jeden mrtvý a tři ranění. Oběť útoku přitom ještě před chvílí zpívala tradiční německou koledu Stille Nacht, heilige Nacht ( Tichá noc, svatá noc ). Poslední sloku písně už voják ale dozpívat nestihl. Skromné oslavy Vánoc německé 6. armády, která byla v průběhu bitvy o Stalingrad ( 21. srpna1942  – 2. února 1943 ) obklíčena Sověty, nadobro pokazil nepřátelský útok. Brzy ráno na Boží hod vánoční se vojáci německé 16. tankové i 60. motorizované divize dokonce ocitli pod přímou palbou. Adolf Hitler jim však rezolutně přikazoval hájit své pozice.

Muži, kteří čelili 30stupňovým mrazům, ruskému ostřelování, nedostatku potravin i základního zdravotnického materiálu, přitom už od prvních prosincových dnů s nadějí upírali své myšlenky k blížícím se vánočním svátkům. Od začátku měsíce si dávali stranou nepatrné zásoby jídla, nikoli však jako přípravu na průlom, ale na oslavu Vánoc nebo jako dárky. Jednotka z 297. pěší divize porazila soumara, aby z něho mohla nadělat koňské párky. Vojáci neměli k dispozici chvojí a tak se snažili alespoň ze stepní trávy vyrobit symbolické adventní věnce. Vzpomínkám na domov ve sváteční atmosféře podléhali i velitelé. Jeden z nich, generál Alexander Edler von Daniels, si ozdobil svůj bunkr vánočním stromečkem. Na dálku ujišťoval svoji mladou manželku, že bude Vánoce slavit po německu, i když je hluboko v Rusku. Pod symbol Vánoc si postavil kolébku, do níž vložil fotografii dítěte, které se jeho ženě narodilo krátce poté, co byl obklíčen u Stalingradu. Každý se snažil ostatní alespoň nějak potěšit. Rodinu jim tentokrát nahrazovala vojenská jednotka.

( Německé zásobovací sklady na letišti Pitomnik u Stalingradu )

Kurt Reuber, lékař 16. německé tankové divize, byl v civilu nadaným amatérským malířem. Tentokrát ale neměl papír. Vzal si tak do rukou ruské mapy a tvořil. Kresba Madony, matky chránící své narozené dítě, dodnes visí v pamětním kostele císaře Viléma v Berlíně. Doktor si kresbu tenkrát pověsil ve svém úkrytu a podle zpráv se každý, kdo k němu přišel, u obrázku zastavil. Mnohým nechyběly slzy v očích. Reuberův bunkr se proměnil ve svatyni, kterou uznávali i nevěřící. Další poručík se s ostatními podělil o poslední cigarety i chléb. Sám nedostal nic, ale i přesto to podle něj byly jeho nejkrásnější Vánoce. Chléb všichni zoufale potřebovali, zásobování obležené armády totiž vázlo. Od rána 23. prosince do rána 25. prosince 1942 nepřišly žádné letecké dodávky. Docházely zásoby paliva i potravin. Německý generál Friedrich Paulus odeslal zprávu pro generála Kurta Zeitzlera v níž uvedl, že pokud nebude jeho armáda během příštích několika dní zvýšenou měrou zásobena, musí se očekávat velký nárůst úmrtí způsobených vyčerpáním. Teprve 26. prosince 1942 přišlo jeho mužům 108 tun zásob, mezi nimiž bylo i 10 tun vánočních sladkostí. Sám Paulus později napsal manželce, že Vánoce nebyly příliš veselé.

Polní kuráti ( vojenští duchovní ) shromáždili 25. prosince 1942 německé vojáky ke mši a svatému přijímání. Všechno pokryl nový příval sněhu a do vojenských stanů se opíral ostrý vítr. Přibývalo omrzlých, ale hlavní lékař 6. armády dr. Otto Renoldi zakázal jejich evakuaci. Jako hlavní důvod uvedl, že si mohli zranění způsobit sami, aby se vyhnuli boji. Německý divizní kněz si 26. prosince 1942 do deníku poznamenal, že vyslali několik oddílů, aby v ledovém vichru a v 25stupňovém mrazu vykonaly protiútok. Krvavé ztráty, zima a nedostatečné zásobování vážně omezily bojeschopnost divizí. Vrchnímu veliteli, generálu Friedrichovi Paulusovi bylo jasné, že pro řadu jeho mužů to byly jejich poslední Vánoce.