V neděli 18. února 1945, pilot Erwin Ziller nasedl poblíž Berlína do prototypu letadla Ho 229 a vznesl se do oblak. První let proudového stroje, který radary údajně nezachytí, ale dopadl katastrofálně. Pilot nezvládl přistání a zahynul.

Přesto maršál letectva Hermann Göring nařídil, aby výroba unikátního bombardéru pokračovala. Je to údajně jedna ze zázračných zbraní Adolfa Hitlera, která má zachránit Německo před blížící se porážkou. Američtí odborníci nedávno sestrojili repliku tohoto letounu podle prototypu, který více než 50 let odpočíval ve státním skladu ve Spojených státech. Mohla opravdu jeho výroba změnit výsledek 2. světové války?

( Americkými odborníky postavený Horten Ho 229 )

V březnu 1945 byla výroba stroje Horten Ho 229 zařazena mezi programy německých zázračných zbraní s nejvyšší prioritou. Bylo to vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory na světě. Letoun byl společným dílem bratrů Hortenů, Waltera a Reimara. Göring byl nadšen, stroj byl totiž jako jediný velmi blízko splnění požadavků soutěže 3x 1000, kterou maršál letectva vyhlásil už v roce 1943. Chtěl po německých konstruktérech, aby vyvinuli letadlo, které dopraví pumu o váze 1 000 kg, rychlostí 1 000 km/h, na vzdálenost 1 000 km. Göring si nechal Horten Ho 229 osobně předvést a dotoval projekt půl milionem říšských marek.

Reimar Horten byl posedlý samokřídly a jejich výjimečnými možnostmi. Walter bojoval v bitvě o Británii v roce 1940, kde zahynuly stovky jeho kolegů z Luftwaffe, včetně jeho dalšího bratra Wolframa. Tyto ztráty ho trápily do konce života. Walter hořel touhou po pomstě a proto se snažil s bratrem vyvinout letadlo, které by tehdejší britský systém radarů neodhalil. Samokřídlo Ho 229 vypadalo spíše jako předchůdce letounů z filmových hvězdných válek než jakékoliv jiné soudobé letadlo. Bylo vyrobené hlavně ze dřeva, ale díky proudovým motorům mohlo létat až 970 km/h. Prototyp byl vybaven čtyřmi 30 mm kanony a mohl nést dvě pumy každá o váze 500 kg. První úspěšný let Ho 229 proběhl v prosinci 1944. Tou dobou se ale německá Třetí říše již hroutila. I když měla výroba bombardérů prioritu, konstruktéři nebyli schopni včas vychytat všechny slabiny a vyrobili jen hrstku nedokončených prototypů.

( Prototyp „neviditelného“letounu bratrů Hortenových )

Po válce Američané realizovali operaci Paperclip, jejíž cílem bylo získat informace o německých zbraních a výzkumu. Jeden prototyp Ho 229 odvezli do Spojených států. V roce 2009 zázračný bombardér náhle ožil. Američtí odborníci vytvořili v přísně střežené oblasti Mohavské pouště v Kalifornii repliku tohoto letounu. Použili k tomu originální německé nákresy a jediný zachovalý prototyp Ho 229, který byl doposud ukryt. Američané zjistili, že Němci byli opravdu velice blízko rozpoutání pekla, které by možná ovlivnilo výsledek války. Testy ukázaly, že hladký design letadla by měl při zaznamenání britským dobovým radarem výhodu. Navíc se zjistilo, že konstruktéři vložili mezi překližku v určitých částech letadla jakýsi materiál uhlíkového charakteru, který měl nejspíš zabránit odražení radarových vln. Ukázalo se, že stroj je o 20 % odolnější vůči radarům než jiná letadla z období 2. světové války. Britský dobový radar by zaznamenal Horten nad kanálem La Manche ve vzdálenosti 129 km. Konvenční letadlo ale už ze vzdálenosti 160 km. Skvělá rychlost Ho 229 by čas od zaznamenání radarem k doletu nad britskou pevninu snížila z 19 minut na pouhých 8. Spojenci by tak měli menší šanci reagovat. Němci by tedy pravděpodobně byli ve výhodě, pokud by se jim podařilo samokřídla Horten zdokonalit a spustit sériovou výrobu. Dějiny mohly vypadat úplně jinak.