Stíhač tanků Pvkv m/43 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Stíhač tanků Pvkv m/43

 

Základní technické údaje: Pvkv m/43

 

Posádka: 4, hmotnost: 25 t, rozměry: délka s kanonem 7,46 m, šířka 2,35 m, výška 2,62 m, pohonná jednotka: motor Volvo o výkonu 340 k, výkony: max. rychlost na silnici 45 km/h, dojezd 130 km, pancéřování: 10 - 60 mm, výzbroj: kanon L/50,5 ráže 75 mm + jeden kulomet Karlskrona m/39 ráže 8 mm

Znalosti, které švédští tankoví konstruktéři měli o průběhu války v Evropě i severní Africe, je dovedli k závěru, že v případě nepřátelského útoku nedisponuje jejich vlastní armáda dostatečně výkonnou mobilní zbraní schopnou ničit i nejtěžší obrněnou techniku protivníka. Již v roce 1942 tedy vznikla myšlenka postavit silné stíhače tanků, které by dokázaly likvidovat i ty nejlépe pancéřované těžké tanky.

Inspirací vozidla, označovaného Pansarvärnskanonvagn ( zkráceně Pvkv ) m/43 byly německé konstrukce, jako byl např. lehký stíhač tanků Marder III. Podvozek a vana byly převzaty ze středního tanku Strv m/42. Nový stroj tedy spočíval na podvozku, který měl na každé straně hnací a napínací kolo, šest pojezdových kol a tři nosné kladky. Přední dvě kola měla přitom zesílenou konstrukci, kterou se konstruktéři snažili rozložit hmotnost na přední stranu stíhače. Shora otevřená nástavba byla svařena z pancéřových plechů, které poskytovaly ochranu prakticky pouze proti ručním zbraním a střepinám granátů. Vozidlo bylo určeno k rychlému pronásledování nepřátelských obrněnců na bojišti a mělo je likvidovat palbou z dálky a především z úkrytů, proto se konstruktéři snažili snížit hmotnost použitím jen slabé pancéřové ochrany. Čelní pancéřová stěna byla výrazně zešikmena.

Hlavní výzbrojí stíhače tanků Pvkv m/43 se stal výkonný protitankový kanon L/50,5 ráže 75 mm, jehož průbojný granát dosahoval úsťové rychlosti 815 m/s. Pro kanon se v nitru vozidla přepravovalo 56 granátů. Sekundární zbraň představoval kulomet Karlskrona m/39 ráže 8 mm. Vozidlo poháněl motor Volvo o výkonu 340 koní, který mu na silnici propůjčoval maximální rychlost až 45 km/h. Posádka byla tvořena čtyřmi muži. Vpředu seděl řidič, nad ním pracoval kulometčík. Hlavní zbraň, kanon ráže 75 mm, pak obsluhoval velitel, plnící zároveň funkci střelce, a nabíječ, který rovněž obsluhoval radiostanici.

Po zkouškách prototypu byl dán pokyn k zahájení sériové výroby, jež dala vzniknout dohromady 87 exemplářů. Přestože bylo testování vozidla provedeno relativně rychle, náběh sériové výroby stíhače tanků Pvkv m/43 se neúměrně vlekl. Do služby tak byl zařazen až po skončení 2. světové války, v letec 1946 – 1947. Záhy však začala tzv. Studená válka a švédská královská armáda byla nucena ve snaze pro zachování neutrality a schopnosti odrazit možný nepřátelský útok ( tentokrát hrozící především ze strany Sovětského svazu ), opět investovat značné prostředky do obrany.

Poměrně účinné Pvkv m/43 prošly určitou modernizací. Již na konci 40. let byla provedena vylepšení bojového prostoru, který dostal stropní pancíř s poklopy a odvětráváním. K dalším úpravám patřily instalace ejektorů spalin na hlavně kanonů a výměna pohonných jednotek ( ty byly vyměněny počátkem 60. let ). Během služby, která trvala až do 70. let dostávaly stíhače průběžně také např. výkonnější radiostanice a další vybavení. Původně druhoválečný stíhač tanků tak dokázal plnit úkoly součásti obrany Švédska ještě téměř tři desítky let po svém vzniku.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt