DAF M – 39 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

DAF M – 39

 

Základní technické údaje: DAF M – 39

 

Posádka: 5, hmotnost: 5,8 t, rozměry: délka 4,75 m, šířka 2,08 m, výška 2,16 m, pohonná jednotka: vidlicový 8válec Ford Mercury o výkonu 96 k, výkony: max. rychlost na silnici 75 km/h, dojezd na silnici 300 km, pancéřování: 12 mm, výzbroj: kanon Bofors ráže 37 mm + tři kulomety Lewis ráže 7,92 mm

Vrcholem snažení nizozemských konstruktérů v oblasti obrněné techniky se na konci 30. let 20. století stal obrněný automobil M – 39. Jednalo se zcela o dílo domácí firmy Van Doorne Aanhagenfabriek N.V, známé dnes pod zkratkou DAF. Velení nizozemské královské armády požadovalo stroj, schopný v prvé řadě pohybu v náročnějších terénních podmínkách. Drtivá většina tehdejších obrněných vozidel byla určena zejména k pohybu po kvalitních silnicích. Pancéřování vozidla mělo posádku ochránit před palbou z ručních zbraní a střepin dělostřeleckých granátů. Jeho hlavní výzbroj si naopak měla poradit s pancéřovou ochranou tanků té doby.

Konstruktérům bylo jasné, že použít podvozek standardního nákladního automobilu beze změn nelze. Obrněnec byl navržen jako třínápravový, s pohonnou jednotkou vzadu. Zadní nápravy se společným zavěšením a hydraulickým odpružením Trado dovolovaly jízdu i přes větší terénní nerovnosti. Vozidlo disponovalo na přídi korby dvěma malými pomocnými kolečky, o které se mohlo opřít při jízdě v terénu. DAF M – 39 poháněl vidlicový 8válec Ford Mercury o maximálním výkonu 96 koní. Ten byl uložen za bojovým prostorem posádky, odkud k němu byl vytvořen přístup pro případ nouze či poškození. Posádka tak měla možnost opravit motor bez toho, aby opustila bezpečí vozidla. Vzduch k chlazení motoru hnaly dva ventilátory. Další ventilátor sloužil k odvětrávání bojového prostoru, zvláště když posádka vedla palbu z kanonu i kulometů a vnitřek stroje se zaplnil spalinami. Převodovka měla čtyři stupně pro jízdu vpřed a jeden pro couvání.

M – 39 měl zdvojené řízení, což se hodilo během rychlého ústupu, na zpátečku byl schopen dosáhnout rychlosti až 50 km/h. Jinak maximální rychlost na silnici nepřekračovala 75 km/h. Korba vozidla byla svařena z pancéřových plechů o maximální tloušťce 12 mm, na ní byla osazena plně otočná věž. V ní se nacházela hlavní výzbroj, kanon Bofors ráže 37 mm ( původně měl být instalován kanon ráže 20 mm ). Doplňkovou výzbroj představovaly tři kulomety Lewis ráže 7,92 mm, rozmístěné tak, aby umožnily obstřel vozidla. Jeden se nacházel v předním a druhý v zadním pancíři korby. Třetí byl souose uložen ve věži vedle kanonu.

Posádka obrněnce M – 39 sestávala z pěti mužů – předního a zadního řidiče, který zároveň obsluhoval zadní trupový kulomet, dále kulometčíka sedícího vedle řidiče a ovládajícího příďový kulomet. Ve věži pracovali vedle sebe velitel, plnící zároveň roli střelce, a nabíječ. Do vozidla pak vojáci nastupovali bočními dvířky v korbě a poklopem na vrcholu věže. Konstruktérům se podařilo vytvořit moderní stroj, pravděpodobně nejlepší bojové vozidlo nizozemské armády. Do vypuknutí 2. světové války, přebrala armáda 12 vozidel, v blocích po třech ( první odebrala 1. srpna 1939, další 16. září, 7. října a poslední 1. listopadu ). Firma DAF je označovala jako P.T.3, po zařazení do služby je nizozemská armáda přeznačila na M – 39.

Všech 12 vozidel bylo využito k sestavení 3. eskadrony obrněných automobilů. Jednotka podle dostupných údajů do bojů s postupujícími Němci výrazněji nezasáhla. V průběhu obranných střetů pak došlo k těžkému poškození jednoho vozidla. Po skončení západního tažení přebral zbylá vozidla německý Wehrmacht. Stroje obdržely standardní německou kamufláž polní šedi a Němci je přeznačili na DAF 201 ( h ). Obrněnce pak sloužily v rámci 227. dělostřeleckého pluku. 3 kusy však ještě stačily v rámci 18. německé pěší divize zasáhnout do potlačování posledních ohnisek odporu francouzské armády v červnu 1940. Po zahájení operace Barbarossa, tedy německé invaze do Sovětského svazu, zahájené 22. června 1941, byly bojeschopné M – 39 odveleny na východní frontu, kde operovaly zřejmě ještě v roce 1942. Jedno vozidlo bylo prokazatelně zničeno sovětskou palbou u Volchovky již v roce 1941. Do dnešních dní se bohužel nedochoval ani jeden z těchto pozoruhodných nizozemských obrněných automobilů.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt