Základní technické údaje: Sav m/43

Posádka: 4, hmotnost: 12,40 t, rozměry: délka 5,05 m, šířka 2,14 m, výška 2,29 m, pohonná jednotka: motor Scania Vabis o výkonu 140 koní, výkony: max. rychlost na silnici 43 km/h, dojezd na silnici 180 km, příkop 1,8 m, brodění 0,9 m, pancéřování: čelní 30 mm, boční 15 mm, výzbroj: houfnice SaK m/44 ráže 105 mm

V roce 1943 objednalo velení švédské královské armády vývoj samohybného děla označovaného Sav m/43, které mělo být schopno podporovat palbou postupující obrněné a pěší jednotky. Předmětem požadavku se staly informace o úspěšném nasazení německých útočných děl Stug III i úspěších konstrukcí jiných států, které tento druh výzbroje rovněž zařadily do služby.

Samohybné dělo se jevilo konstrukčně jednodušší a tím i výrobně levnější než klasický tank. Zároveň se k přestavbě mohl použít již existující podvozek, na kterém bylo třeba sestrojit pouze pancéřovou nástavbu s lafetací dané výzbroje. Cesta tímto směrem výrazně snížila náklady, zkrátila dobu od zadání vývoje k operačnímu nasazení a snížila i pravděpodobnost mechanických poruch, neboť podvozek i pohonná jednotka již byly prověřeny v dlouhodobém provozu.

Za základ nového švédského samohybného útočného děla byl zvolen prototyp tanku Strv m/41, postavený v Československu. Z obrněnce byla sejmuta věž a část dílů stropního pancíře. Na trup pak přibyla kompletně uzavřená nástavba. V jejím čelním pancéřovém plátu, silném 30 mm, byla umístěna výzbroj vozidla, představovaná houfnicí SaK m/44 ráže 105 mm. Ve vozidle bylo přepravováno celkem 45 kusů granátů. Boční pancíř o tloušťce 15 mm byl kvůli zvýšení ochrany skloněn pod různě ostrými úhly. Posádku samohybky tvořili čtyři muži – řidič, velitel, střelec a nabíječ. Celkem bylo vyrobeno 36 vozidel Sav m/43 z toho polovina, tedy 18 strojů, vzniklo přestavbou tanků Strv m/41, druhá polovina rovněž 18 kusů pak byla postavena z nedokončených tanků Strv m/41 série SII. Ve službách švédské armády se samohybná děla Sav m/43 udržela téměř 40 let. Poslední byly vyřazeny až v roce 1973.