Základní technické údaje: M31

Posádka: 6, hmotnost: 34 t, rozměry: délka 5,5 m, šířka 2,4 m, výška 3 m ( se spuštěným jeřábem ), pohonná jednotka: benzínový motor Continental R - 975 - C - 1, výkony: max. rychlost na silnici 40 km/h, dojezd na silnici 161 km, pancéřování: 12 - 50 mm, výzbroj: dva kulomety M1919 ráže 7,62 mm

Podle německého vzoru hodlali Američané vytvořit jednotky zabývající se stahováním poškozených bojových vozidel. O přestavbě středního tanku M3 na vyprošťovací stroj se uvažovalo již na počátku roku 1942. Když začaly být masově nasazovány střední tanky M4 Sherman, byly obrněnce M3, stahované od bojových útvarů, přestavovány.

Byla z nich odstraňována výzbroj, ponechán byl pouze jeden kulomet v korbě. Na věži místo kanonu ráže 37 mm byl umístěn jeřáb Gar Wood Model 10-Y5500, který dokázal zvednout břemeno do váhy 5 tun, a byl-li opřen o teleskopické podpěry, pak až 15 tun. Tyto podpěry bylo možno postavit do úchytů na desce motoru nebo na přední části korby. Pohon jeřábu zajišťoval naviják o tahu 27,2 tuny, umístěný v bojovém oddílu. Aby byla utajena absence výzbroje, byl stroj vybaven atrapami obou kanonů ( ráže 37 a 75 mm ). K obraně vozidla bylo možno na věž umístit lafetu pro další kulomet.

Přestavbou tanků na tahače se zabývala společnost Baldwin Locomotive Works. Zpočátku bylo plánováno získat tímto způsobem 750 vyprošťovacích tanků označených T2 ( později bylo toto označení změněno na M31 ). Když došly "zásoby" použitelných tanků M3, byly přestavovány i obrněnce verzí M3A3 a M3A5, které byly poháněné vznětovými motory. Od října 1942 do konce války tak vzniklo celkem 805 vyprošťovacích vozidel, z toho 509 na bázi verze středního tanku M3.