Základní technické údaje: High Speed Tractor M5

Posádka: 9, hmotnost: 13 t, rozměry: délka 4,85 m, šířka 2,54 m, výška 2,64 m, pohonná jednotka: zážehový motor Continental R – 6572 o výkonu 234 k ( 172,2 kW ), výkony: nejvyšší rychlost při tažení 56,3 km/h, dojezd na silnici 241 km, výzbroj: některá vozidla byla vyzbrojena jedním kulometem ráže 12,7 mm

Většina dělostřeleckých tahačů vznikla jako speciální účelové prostředky. Avšak některé z nich, vyvinuté během válečných let, byly postaveny z toho, co bylo právě po ruce. Téměř ve všech případech tahače vznikly na základě zastaralých nebo méně moderních pásových vozidel, především pokud měly tahat větší zbraně. Díky pásovým tahačům získali dělostřelci podstatně větší pohyblivost na bojišti, než jaké by dosahovali s kolovými tahači. Všeobecně však byly pásové tahače nákladnější, jejich používání bylo ekonomicky únosné jen v době války. Typickým příkladem použití podvozku zastaralého tanku pro stavbu tahače byl britský dělostřelecký tahač Crusader Mk.I. Vznikl jako tažný prostředek rozměrných 17liberních protitankových kanonů. Na podvozku tanku Crusader spočívala otevřená nástavba se sedadly pro posádku a prostorem pro uložení střeliva. Pásové tahače se široce uplatnily ve službách Královských dělostřeleckých protitankových pluků, zařazených u obrněných divizí v Evropě v letech 1944 – 1945. Osvědčily se jako dobré a rychlé stroje, schopné odtáhnout 17liberní kanony kamkoli. K přestavbě na tahač se používaly také střední tanky Sherman s demontovanou věží.

Dělový tahač Crusader byl prakticky jediným pásovým tahačem postaveným Brity. Jiná byla situace u Američanů. Jejich podstatně rozvinutější automobilový průmysl umožnil výrobu nejrůznějších typů dělostřeleckých tahačů, z nichž mnohé vycházely z jiných vyráběných vozidel. Typickým americkým zástupcem byl pásový tahač M34 ( Fulltrack Prime Mover ). Tento zajímavý stroj vznikl přestavbou tankového odtahového vyprošťovacího vozidla M32 demontáží ženijního příslušenství. Tahač byl vyhrazen k tažení skutečně rozměrných děl, například houfnic ráže 240 mm. Další pokus o stavbu tahače představovala rekonstrukce starých tanků M2. Tento projekt však nebyl dokončen, neboť se bez potíží rozběhla výroba speciálních tahačů.

Ve Spojených státech se vyráběly dva základní typy tahačů. Jednalo se o rychlé pásové tahače M4 a M5. Vozidlo M4 vycházelo ze součástí tanku M2A1. Mělo novou skříňovou nástavbu s dostatkem místa pro posádku tažené zbraně a střelivo. V porovnání s jinými typy tahačů cestovala dělostřelecká posádka velmi pohodlně. Prostorná kabina tahače byla uzavřená a vybavená doplňky, například topnými tělesy. Tahač M5 byl menší, v jeho konstrukci se uplatnily součásti lehkého tanku M3. Kabina pro posádku byla otevřená, tahač však rovněž poskytoval mnoho místa a byl vybaven užitečným příslušenstvím, například navijáky. Tahač M4 sloužil k tažení děl do ráže 155 mm. M5 mohl táhnout děla do ráže 203 mm. Oba typy se vyráběly ve významných počtech. Mnohé z nich sloužily ještě v nedávné době. Velké množství těchto strojů Američané poskytli spojeneckým armádám. Několik jich před koncem války používali i Britové.