Základní technické údaje:  IS – 2

Posádka: 4, hmotnost: 46 t, rozměry: délka 9,9 m, šířka 3,09 m, výška 2,73 m, pohonná jednotka: vznětový 12válec V – 2 – IS ( V – 2 K ) o výkonu 600 k ( 447 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 37 km/h, dojezd na silnici 240 km, brodivost nezjištěna, stoupání 36 % , svislá překážka 1,0 m, příkop 2,49 m, pancéřování: 19 – 132 mm, výzbroj: kanon ráže 122 mm + jeden kulomet ráže 7,62 mm a jeden kulomet ráže 12,7 mm

V roce 1943 Rudá armáda postupně převzala iniciativu a zahájila sérii postupných operací, jejichž konečným výsledkem bylo dobytí Berlína v roce 1945. Po celou dobu se Sověti snažili získat převahu v tankové konstrukci nad svým nepřítelem a je třeba říci, že vcelku úspěšně. Jednoznačně to platilo v podobě středních tanků T – 34, tanky KV – 1se postupně zdokonalily a v roce 1943 vznikla jejich verze KV – 85, s kanonem ráže 85 mm, v nové věži. Postupným přepracováním poháněcí soustavy tvaru a konstrukce korby a odpružení vznikl nový nižší a lehčí tank, který dostal označení IS – 1 ( písmena IS jsou iniciály Josefa Stalina ).

IS – 1 si zachoval 85 mm kanon tanku KV – 85, jeho první provedení mělo označení IS – 85. Od počátku bylo zřejmé, že nový tank je třeba vyzbrojit výkonnějším kanonem. Proto se uskutečnily testy nového 100 mm kanonu ( varianta IS – 100 ) a dlouhého 122 mm kanonu. Kanon ráže 100 mm ukázal lepší průbojné výsledky. Kanon ráže 122 mm byl ale také účinný, jeho trhavé střely dokázaly zničit věž nepřátelského tanku i přesto, že neprobily pancíř. Ve prospěch 122 mm kanonu dále mluvil i fakt, že byl k dispozici v potřebných počtech, zatímco 100 mm kanon se ještě nezačal vyrábět. Proto byl tank IS nakonec vybaven kanonem ráže 122 mm a označen IS – 2. I u tohoto typu se časem uskutečnily některé změny. První tanky vznikly v roce 1944 a ve výrobě i službě u armády zůstaly až do konce války. Byly to mohutné stroje, jejichž mohutnost dále umocňoval dlouhý kanon. Věž i korba byly velkoryse pancéřovány ( nejvíc 132 mm ), pro posádky tanků IS – 2 však byla daleko přednější účinnost jejich 122 mm kanonů. Kanon se vyznačoval poměrně nízkou rychlostí střelby, danou použitím děleného střeliva ( kanon A – 19 vznikl původně jako lodní dělo ). Velikost nábojů navíc nedovolovala uvnitř vozidla vést více jak 28 nábojů kanonového střeliva.

Pomocnou výzbroj tvořil jeden kulomet ráže 12,7 mm a jeden ráže 7,62 mm. Pozdější verze, měli modernější zaměřovač a jiné řešení závěrového mechanismu, které umožnilo zvýšení rychlosti střelby. Ve stejnou dobu se uskutečnily ještě další změny, ty nejdůležitější měly teprve přijít. Tank IS – 2 byl dobrý, ale stále ještě bylo možno jej zdokonalit. Výsledkem dalšího vývoje byl tank IS – 3, který si zachoval 122 mm kanon, jeho věž však byla nové konstrukce. V jejím tvaru se spojily zaoblené linie se silně skloněným pancířem. Do konce války jich vzniklo jen málo. Tank IS – dlouho zajímal západní vojenské teoretiky, protože ještě více jak jedno desetiletí po skončení 2. světové války zůstával nejvýkonnějším tankem světa. Řadu let po válce jej používaly některé státy pod sovětskou sférou vlivu.