Základní technické údaje: T – 34/76 A

Posádka: 4, hmotnost: 26 t, rozměry: délka 5,92 m, šířka 3 m, výška 2,44 m, pohonná jednotka: vznětový 12válec V – 2 34 o výkonu 500 k ( 373 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 55 km/h, dojezd na silnici 186 km, brodivost 1,37 m, stoupání 70%, svislá překážka 0,71 m, příkop 2,95 m, pancéřování: 18 – 60 mm, výzbroj: kanon ráže 76,2 mm + dva lehké kulomety ráže 7,62 mm

Je velmi těžké psát o středním tanku T – 34 a vyhnout se přitom přemíře superlativů. Tank T – 34 se stal skutečnou legendou. Je jednou ze zbraní, která se zasloužila o vítězství Spojenců ve 2. světové válce. Tanků T – 34 se vyrobilo ohromné množství, mnoho bylo i jejich variant. Ani celé knihy napsané o tomto jediném typu nejsou schopny podat vyčerpávající informace o možnostech a využití tohoto vozidla. Zjednodušeně lze tvrdit, že tank T – 34 má svůj původ v neúspěchu rychlých tanků BT a jejich předchůdců. Prvním výsledkem modernizace tanků série BT byly tanky známé jako A – 20 a A – 30, které vznikly v roce 1938 na základě tanku BT – IS. Tyto tanky však nakonec uvolnily místo lépe pancéřovanému a vyzbrojenému tanku, označovanému T – 32. Tank T – 32 měl mnohé rysy pozdějšího typu T – 34. Měl velmi dobře tvarovanou přední část korby se silným skloněným pancířem. Skloněný pancíř se použil i u jeho odlévané věže s lafetovaným kanonem ráže 76,2 mm, který střelám uděloval vysokou počáteční rychlost střelby. Z řady BT bylo převzato odpružení Christie, samozřejmě patřičně dimenzované. T – 32 již postrádal obvyklou vlastnost řady rychlých tanků BT – nebyl schopen jízdy bez pásů.

Tank T – 32 byl celkem dobrý, ale výběrová komise požadovala ještě mohutněji pancéřovaný stroj a tak vznikl T – 34. S jeho výrobou se začalo v roce 1940, brzy na to začaly opouštět výrobní linky velké počty tanků typu T 34/76 A. Při útoků Němců na Sovětský svaz v roce 1941 byl tank již zavedenou zbraní u jednotek a jeho účast na bojišti Němce nepříjemně zaskočila. Mohutné skloněné přední pancéřování tanku T – 34 ( nejméně 18 mm maximálně 60 mm), odolávalo většině protitankových zbraní Němců, zatímco jeho kanon L/30 ráže 76,2 mm, brzy nahrazený ještě výkonnějším L/40 stejné ráže, probíjel pancíř většiny německých strojů. Pomocnou výzbroj tanku tvořily dva 7,62 mm kulomety.

Od roku 1941se vyvinula dlouhá řada modelů tanku T – 34, z nichž se mnohé zvenčí prakticky nelišily. Výsledkem značné potřeby tanků T – 34 bylo použití řady provizorních řešení. Zpracování většiny T – 34 bylo velmi hrubé, což se však nijak negativně neprojevovalo na účinnosti v boji. Přes počáteční přerušení výroby, vyvolané postupem Němců, sjížděly stále větší a větší počty z urychleně postavených náhradních linek při použití všech možných metod vedoucích ke zjednodušení výroby a zvýšení tempa. Druhým vyráběným typem byl T – 34/76 B s věží z válcované oceli. Ve službách armády se tank T – 34 uplatnil při plnění nejrůznějších úkolů, jako bojový tank, průzkumné vozidlo, ženijní a vyprošťovací tank. Snadno a rychle se změnil v nejjednodušší obrněné vozidlo pěchoty, když na své korbě převážel pěšáky na dlouhé vzdálenosti. Tyto skupiny tankoborníků se staly postrachem Němců, když sověti zahájili postup směrem na západ, jehož cílem bylo osvobození Sovětského svazu a Evropy. Následující modernizovaný model T – 34/76 C měl širší věž se dvěma poklopy namísto jednoho původního. Typ T – 34/76 D měl šestibokou věž, širší štít hlavně a dále úchyty pro demontovatelné vnější palivové nádrže.

T – 34/76 E měl kupoli a jeho věž se vyráběla svařováním. T – 34/76 F byl prakticky stejný, ale měl litou věž. Časem byl 76,2 mm kanon nahrazen 85 mm kanonem, již používaným v těžkém tanku KV – 85. Tato varianta se označovala T – 34/85 a ještě dnes v některých částech světa zůstává v aktivní vojenské službě. Na základě tanku T – 34 se dále vyvinuly speciální verze útočného kanonu s 85 mm a později 100 a 122 mm kanonem, dále plamenometný tank, dělostřelecký tahač, ženijní a odminovací tank. Nejvíce se však tank T – 34 proslavil ve své původní roli bojového tanku. Sovětská armáda měla tisíce těchto strojů, které nakonec ovládly bitevní pole, přinutily Němce k ústupu, převzaly strategickou iniciativu a tak Sovětům vyhrály válku. Po válce získal tank T – 34  a jeho nástupci ještě další vítězné vavříny, navždy však T – 34 zůstane v paměti jako vítězná zbraň 2. světové války.