Základní technické údaje: T – 28

Posádka: 6, hmotnost: 28 t, rozměry: délka 7,44 m, šířka 2,81 m, výška 2,82 m, pohonná jednotka: zážehový vidlicový 12válec M – 17 o výkonu 500 k ( 373 kW ), pancéřování: 20 – 80 mm, výzbroj: kanon ráže 76,2 mm + tři kulomety ráže 7,62 mm

Sovětský střední tank T – 28 byla zajímavá konstrukce, vyráběná v Leningradě od roku 1933. Pojetí tanku bylo zjevně ovlivněno tehdejšími trendy, jejichž nositeli byly německé a britské konstrukce. Tank s tehdy moderním vícevěžovým uspořádáním měl tři věže. Boky hlavní věže s kanonovou výzbrojí částečně překrývaly dvě menší věže vyzbrojené kulomety. Místo řidiče se nacházelo v korbě, v prostoru mezi malými věžemi. Prototyp T – 28 byl vyzbrojen 45 mm kanonem, sériové T – 28 a T – 28 A měly krátký 76,2 mm kanon. Sériový typ T – 28 B, vyráběný od roku 1938, měl nový výkonnější kanon ráže 76,2 mm a dále tři kulomety ráže 7,62 mm. Se svými rovnými bočními plochami působil tank T – 28 mohutným dojmem. Sovětští tankoví konstruktéři se v té době svému řemeslu teprve učili a zkušenosti, které získali s typem T – 28, měly později zásadní význam. Výroba původního provedení T – 28 vzor 1934 trvala do roku 1938.

Následoval zdokonalený T – 28 B s novým kanonem, primitivní stabilizací kanonu a některými změnami na motoru. Nové provedení dostalo označení T – 28 vzor 1938 a vyrábělo se až do roku 1940, kdy uvolnilo místo novějším typům. Tloušťka pancéřování různých verzí se pohybovala v rozmezí 20 – 80 mm. Na základě T – 28 vznikly některé experimentální verze, například samohybné kanony a speciální vozidla, jako mostní nebo ženijní tanky. Žádný z těchto prototypů nepřekonal prototypové stádium, ale s nimi získané zkušenosti konstruktérům pomohly při návrhu dalších, modernějších variant. Tank T – 28 se osvědčil spíše jako výcvikové než bojové vozidlo. Jeho služební kariéra trvala jen od roku 1939 do roku 1941. V roce 1939 zasáhl do bojů během zimní války s Finskem.

Při tomto krátkém konfliktu se typ příliš dobře neprojevil, jak mohly posádky tanků zjistit, pancéřování tanků bylo velmi slabé. Přeživší tanky byly urychleně vybaveny dodatečným pancířem až 80 mm. Takto upravené tanky měly označení T – 28 E. Jak však ukázaly boje s německými tanky v roce 1941, měla tato úprava pramalý význam. T – 28 E se rovněž označoval T – 28 M nebo T – 28 vzor 1940. V roce 1941 se u zbývajících tanků T – 28 naplno ukázala jejich nízká bojová hodnota. Se svým slabým pancéřováním a nízkým palebným výkonem se stávaly snadnou kořistí německých protitankových kanonů. Dalším vážným protivníkem tanku T – 28 byly miny. Během zimní války s Finskem v letech 1939 – 1940 se na přední stranu korby některých tanků montovaly odminovací válce. Tyto odminovače nebyly zdaleka dokonalé, ale přispěly k získání zkušeností, které se zúročily později. Tank T – 28 odešel ze scény neslavně, když svým bojovým vystoupením dokázal, že patří k tankům staré éry.