Základní technické údaje: Broněbojnava avtomašina BA – 10

Posádka: 4, rozměry: délka 4,70 m, šířka 2,09 m, výška 2,42 m, pohonná jednotka: zážehový vodou chlazený         4válec GAZ – M – 1 o výkonu 85 k ( 63 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 87 km/h, dojezd na silnici 320 km, pancéřování: 6 – 15 mm, výzbroj: kanon ráže 37 mm či kulomet DŠK ráže 12,7 mm + kulomet ráže 7,62 mm, pozdější verze kanon ráže 45 mm

Prví obrněný šestikolový transportér BA – 10 se objevil v roce 1932. Vyrobil jej automobilový závod v Gorkém. Představoval logický výsledek vývoje řady šestikolových vozidel, která měla svůj počátek ještě v době 1. světové války. Vývoji obrněných prostředků se v Sovětském svazu určitou dobu nevěnovala pozornost. BA – 10 vycházel z podvozku šestikolového užitkového automobilu GAZ AAA. Zavěšení kol bylo upraveno a rám podvozku zesílen kvůli vyšší hmotnosti vozidla, dané použitím pancéřové nástavby. Uspořádání BA – 10 bylo konzervativní, s motorem pod pancéřovou kapotou vpředu a věží umístěnou na zadní části korby nad dvěma zadními nápravami.

Od základního provedení existovalo několik verzí lišících se výzbrojí. Hlavní výzbroj představoval buď 37 mm kanon, nebo 12,7 mm těžký kulomet DŠK. Pozdější provedení měla 45 mm kanon. Stejně jako ostatní sovětské obrněné vozy byl i BA – 10 funkční a robustní prostředek. Měl několik prvků typických pro sovětské konstrukce. Na kolech zadní nápravy mohly být nasazeny řetězy nebo pásy, které usnadňovaly jízdu v blátě nebo sněhu. Náhradní kola byla na bocích vozidla umístěna tak, aby se při kontaktu se zemí mohla volně otáčet a pomoci automobilu při jízdě obtížným terénem. Snesla proto určité zatížení. Vozidla měla čtyřčlennou posádku. Jeden muž obsluhoval kulomet ráže 7,62 mm v přídi korby, lafetovaný napravo od stanoviště řidiče. Pozdější verze BA – 10 se někdy označují jako BA – 32, jedna z pozdějších verzí má označení BA – 10 M. BA – 32 se poprvé objevil v roce 1937. Měl věž lehkého tanku T – 26 B s jeho 45 mm kanonem. Ke stejnému účelu se použily ještě další tankové věže. Existovaly vozy s věží z experimentálního lehkého tanku T – 30 a tanku BT – 3.

Velmi zvláštní variantou BA – 10 z roku 1932 bylo obojživelné vozidlo BAZ. Vzniklo spojením základní korby BA – 10 s plovacím tělesem odvozeným od tehdejších německých pokusných vozidel. Těchto vozidel se vyrobil jen malý počet. Při vpádu německých vojsk do Sovětského svazu v roce 1941 sloužil v sovětské armádě určitý počet obrněných automobilů BA – 10, někdy se udává, že jich bylo kolem 1 200. Válečné události let 1941 – 1942 přinesly drastické snížení jejich stavů, mnohé padly do rukou Němcům. Němci je hodnotili jako vozidla schopná další služby, i když ne právě moderní nebo natolik pohyblivá, aby se dala použít v sestavách tankových jednotek. Automobily sloužily u protipartyzánských jednotek na Balkáně a v Sovětském svazu. Němci BA – 10 označovali jako Panzerspähwagen BAF 203 ( r ), některé zprávy vozidlo označují jako Ford. Po roce 1942 Sověti zahájili vyřazování těžkých obrněných automobilů, jako byly BA – 10. Zbývající vozy plnily úlohu obrněných transportérů osob, u těchto strojů byla demontována věž a z jejich vnitřního prostoru zmizelo veškeré vybavení kromě sedadla řidiče a řídících prvků.