Základní technické údaje: T – 38

Posádka: 2, hmotnost: 3,3 t, rozměry: délka 3,78 m, šířka 3,33 m, výška 1,63 m, pohonná jednotka: zážehový motor GAZ – AA nebo GAZ M – 1 o výkonu 40 k ( 29,8 kW ), výkony: největší rychlost na silnici 40 km/h, dojezd na silnici 170 km, výzbroj: jeden lehký kulomet, pozdější polní úprava u některých vozidel 20 mm kanon ŠVAK

Sotva začaly ze sériových linek sjíždět první tanky T – 37, rozběhly se práce na vývoji nového typu. Konstrukční tým se sídlem v Moskvě vyšel z konstrukce tanku T – 37. Přecevzal si zlepšit a modernizovat původní lehký tank, o němž se již v roce 1934 vědělo, že je koncepčně zastaralý. Výsledkem těchto snah byl tank T – 38. Ačkoliv se svým zevnějškem značně lišil od tanku T – 37, ve skutečnosti nebyl o mnoho pokročilejší. Koncepce T– 38 byla v podstatě shodná s pojetím T – 37. Tank měl opět dvoučlennou posádku, věž se však posunula k levé straně korby. Změnila se i poloha stanoviště řidiče. Tank převzal výzbroj staršího typu – jeden kulomet ráže 7,62 mm. Pohon zajišťoval stejný motor nákladního automobilu GAZ – AA. První T – 38 opustily továrnu v roce 1936, plně sériová výroba se rozběhla v následujícím roce a pokračovala až do roku 1939, do té doby výrobní provozy opustilo kolem 1 300 vozidel. Během výroby se uskutečnilo několik změn. Provedení T – 38 M 1 představovalo pokus o zavedení nové převodovky, která se však nakonec ukázala jako příliš složitá pro sériovou výrobu. Sériové výroby se dočkala verze T – 38 M 2 s poháněcím ústrojím nového užitkového automobilu GAZ – M 1. V polních podmínkách vznikla další verze nahrazením původního kulometu výkonnějším 20 mm kanonem ŠVAK.

Tanky T – 37 a T – 38 zasáhly do bojů během zimní války s Finskem v letech 1939 – 1940. Zde se naplno projevily jejich slabé stránky. Tanky byly nedostatečně pancéřovány, jejich pancíře nedokázaly posádku chránit ani proti kulometným střelám. Posádky se proto snažili zůstat stranou, vyhnout se přímým střetům a pouze pozorovat pozice nepřítele. Tanky byly jednoduše příliš zranitelné pro jakoukoliv činnost na bojišti. Nebyly však ihned staženy z výzbroje z toho prostého důvodu, že v té době Sověti neměli čím je nahradit. Ke škodě svých posádek tanky T – 38 sloužily až do roku 1942.

Sověti se snažili tanky T – 38 používat jako lehké podpůrné tanky a výsledem byly značné ztráty. Nakonec se uskutečnil ještě pokus o zachování výrobních provozů tanků T – 38. Tank byl vybaven dodatečným pancířem, výsledný model však nebyl o mnoho lepší než jeho předchůdce a tak se výroba nakonec zcela zastavila. Tanky T – 38 se uplatnily při několika zajímavých experimentech s radiovým zařízením. Uvažovalo se o nasměrování tanku T – 38 naloženého výbušninami proti mostům a jiným objektům a jeho odpálení na dálku. T – 38 měl k tomu účelu zvláštní radiostanici. Nesl nové označení NII – 20. Existují záznamy o tom, že se uvedená metoda použila během války s Finskem, neví se však, s jakým úspěchem.