Základní technické údaje: Lehký tank 7P

Posádka: 3, pohonná jednotka: vznětový motor Sauer VBLDb o výkonu 110 HP, délka: 4,65 m, šířka 2,43 m, výška 2,12 m, hmotnost 9,99 t, výkony: max.rychlost 35 km/h na silnici, dojezd: 150 km, překážka: 0,8 m, horizontální překážka: 1,8 m, brodění: 0,9 m, dojezd 150 km, pancéřování: přední 17 mm, boční 13 mm, zadní 13 mm, strop korby 10 mm, výzbroj: kanon ráže 37 mm, kulomet ráže 7,92 mm

V roce 1931 zakoupilo Polsko 50 britských tanků Vickers E Typ A ( dvouvěžové provedení vyzbrojené kulomety ráže 7,92 mm ). Třicet osm tanků dorazilo v letech 1932 – 1933, zbývající počet byl dodán ve formě náhradních dílů. Dvacet dva z těchto tanků bylo v roce 1934 dodatečně přestavěno na Typ B ( provedení s jedinou věží vyzbrojenou kanonem Vickers – Armstrong ráže 47 mm a kulometem ráže 7,92 mm ). Tanky Vickers E trpěly mnoha problémy, z nichž nejvážnější byla tendence motoru Siddeley k přehřívání. Tento problém se nevyřešil ani instalací rozměrných vstupů sání vzduchu, charakteristických pro polské tanky Vickers E. V Polsku byl proto v roce 1934 zahájen program výroby vlastní, vylepšené verze tohoto vozidla, odlišující se zejména jinou pohonnou jednotkou.

Korba tanku byla klasické konstrukce, vnitřní prostor byl rozdělený na tři části – prostor řidiče, bojový prostor a motorový prostor. Pancéřování tanku bylo na svojí dobu vynikající, po začátku války se ale s urychleným vývojem nové techniky stávalo čím dál více nedostačující. Jednotlivé pláty byly válcované, spojené nýty. K pohonu sloužil licenčně vyráběný vznětový motor Saurer VBLDb o výkonu 110 HP, díky němuž se tank 7TP stal první sériově vyráběným obrněncem se vznětovým motorem. Podvozek sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, osmi dvojitých pojezdových kol s gumovými obručemi, napínacího kola vzadu a čtyř napínacích kladek. Zvláštní bylo zavěšení pojezdových kol. Vždy dvě dvojice byly spojeny a odpruženy listovými pery, které se uprostřed opíraly o závěsný bod podvozkové skupiny. Vždy první a poslední dvojice byla navíc uchycena na výkyvném rameni, které umožňovalo pohyb celé podvozkové skupiny. Nejvíce namáhaný první a poslední pár kol tak byl držen zmíněným výkyvným ramenem a listovými pery, méně namáhaný druhý a třetí pár byl držen pouze listovými pery.

Stejně jako u tanku Vickers E byly vyráběny dvě verze – jw s jedinou věží vybavenou kanonem a dw se dvěma věžemi. Tento nový polský tank byl označen jako typ 7TP ( 7–Tonowy Polski ). Na jaře 1935 byla zahájena výroba dvouvěžového provedení tanku 7TP. V každé z věží byl lafetován kulomet Browning ráže 7,92mm. U části tanků byl jeden z kulometů Browning ráže 7,92 mm zaměněn za kulomet Browning ráže 13,2 mm. Uvažovalo se také o použití francouzského kanónu SA18 ráže 37 mm. Tank 7TP dw byl od začátku považován za přechodné řešení, proto byla po 24 vyrobených vozidlech zastavena jejich výroba ve prospěch verze 7TP jw s jednou věží. Zároveň se stavbou nových tanků 7TP jw probíhala pomalá konverze předešlých 7TP dw na standard jednověžového provedení. V roce 1939 zbylo v aktivní službě pouze 16 vozidel 7TP dw.

V roce 1937 byla zahájena výroba jednověžové verze tanku 7TP. Věž byla díky problémům s výrobou pancíře vyráběna u firmy Bofors. Věž tanku v sobě skrývala protitankový kanon Bofors ráže 37 mm a kulomet Browning ráže 7,92 mm. Tanky vyráběné koncem roku 1938 měly ve věži schránky na uložení radiostanice. Na základě tanku 7TP byl v roce 1935 vyroben dělostřelecký tahač C7P. Ten používal z tanku 7TP kompletní podvozek a část korby. Používán byl k tažení těžkých děl či k přepravě nákladu. Tanky 7TP dw byly nasazeny během bojů o Varšavu, jelikož byly dislokovány v místním výcvikovém centru. Byly zařazeny do dvou polských praporů lehkých tanků, omezeně také do jiných jednotek. Tyto tanky sice nemohly zastavit lavinu valící se z Německa, ale rozhodně tvořily těžkého oponenta Panzerwaffe. Tanků 7TP ale bylo příliš málo a způsob jejich nasazení nemohl konkurovat nové německé strategii bleskové války. Některé tanky 7TP byly ukořistěny Sověty, kteří je okamžitě podrobili testům na polygonu v Kubince. Vozidla ukořistěná Němci byla buď používána pouze pro bezpečnostní operace nebo byla přestavěna na dělostřelecké tahače.