Základní technické údaje: PzKpfw VI Tiger II Ausf. B

Posádka: 5, hmotnost: 69,7 t, rozměry: délka ( včetně kanonu ) 10,26 m, délka ( korby ) 7,26 m, šířka 3,75 m, výška 3,09 m, pohonná jednotka: zážehový 12válec Maybach HL 230 P 30 o výkonu 700 k ( 522 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 38 km/h, dojezd na silnici 110 km, brodění 1,6 m, stoupání 60 %, svislá překážka 0,85 m, příkop 2,50 m, pancéřování: čelní 150 mm, čelo věže 100 m, výzbroj: kanon KwK 43 ráže 88 mm + dva kulomety MG 34 ráže 7,92 mm

Sotva se začalo s výrobou Tigeru I, padlo rozhodnutí o zahájení výroby ještě lépe vyzbrojeného a pancéřovaného tanku. Měl především čelit těžkým tankům, které Sověti zavedli v budoucnu do výzbroje. Zpracování návrhu konstrukce bylo opět svěřeno firmám Henschel a Porsche. Porsche nejdříve navrhl tank na bázi dřívějšího VK 4501, vyzbrojený kanonem ráže 15 cm. Ten nakonec uvolnil místo novému Porscheho tanku s 88 mm kanonem, který však opět nebyl schválen do výroby. Kombinovaný benzinoelektrický pohon vyžadoval velké množství mědi, která v té době byla nedostatkovým materiálem. Věže tanku však již Porsche vyráběl. Věže se montovaly na první podvozky nových těžkých tanků firmy Henschel. Henschelova konstrukce VK 4503 ( 3 ) byla dokončena v říjnu 1943, což bylo o něco později než se plánovalo. Zpoždění zavinilo rozhodnutí, že nový tank má používat některé součásti vyvíjeného tanku Panther II.

Tiger II, neboli Panzerkampfwagen VI Tiger II Ausf. B ( SdKfz 182 ), jak znělo úplné označení, se začal vyrábět v Kasselu v prosinci 1943. Zpočátku jeho výroba probíhala souběžně s výrobou staršího Tigera. Prvních 50 podvozků bylo osazeno Porscheho věží. Všechny další tanky měly Henschelovu věž. Celkem bylo postaveno 485 vozidel. Tiger II poprvé zasáhl do bojů na východní frontě v květnu 1944 a na západní frontě v Normandii v srpnu téhož roku. Západní Spojenci jej nazývali Royal Tiger nebo King Tiger, zatímco Němci mu říkali Königstiger ( královský tygr ). V mnoha směrech se Tiger II podobal tanku Panther. Ačkoli byl mnohem těžší, poháněl ho stejně výkonný motor jako pozdější provedení Panthera. To mělo za následek nepříznivý poměr výkonu a hmotnosti. Tiger II byl proto podstatně pomalejší a méně pohyblivý než Panther. Mohutné skloněné pancéřování jej dokonale chránilo proti všem kanonům spojeneckých tanků. Na druhou stranu byl Tiger II značně nespolehlivý. Díky svým ohromným rozměrům se na bojišti velmi obtížně pohyboval a maskoval. Mnohé stroje jejich posádky opustily a zničily kvůli poruše nebo po spotřebování pohonných hmot. Korba Tigera II byla svařena z pancéřových plátů, jejichž šířka na přední části korby dosahovala 150 mm. Vedle stanoviště řidiče v levé přední části korby bylo místo kulometčíka/radisty. Věž byla rovněž svařovaná, maximální šířky 100 mm dosahovaly pláty na čelní straně.

Stanoviště velitele a střelce z kanonu se nacházelo v levé části věže, v pravé části se pohyboval nabíječ. Vnitřní prostor věže byl přepůlen kanonem sahajícím až k zadní straně věže. Motor byl umístěn v zadní části korby. Hlavní výzbroj představoval dlouhý 88 mm kanon KwK 43, který vystřeloval protipancéřové a trhavé střely. Protipancéřové střely měly podstatně vyšší počáteční rychlost než obdobné střely kanonu tanku Tiger I. Souose s kanonem byl lafetován  7,92 mm kulomet MG 34, stejný kulomet obsluhoval kulometčík v přední části korby. Tank vezl 84 nábojů pro kanon a 5 850 nábojů pro kulomety. Podvozek Tigera II posloužil jako základ pro stavbu stíhače tanků Jagdtiger. Výzbroj stíhače tvořil 128 mm kanon lafetovaný v pevné nástavbě, která kanonu dovolovala jen omezený odměr. Do konce války vzniklo celkem 48 těchto výkonných, ale značně nespolehlivých stíhačů tanků.