Základní technické údaje: PzKpfw IV Ausf. H

Posádka: 5, hmotnost: 25 t, rozměry: délka ( včetně kanonu ) 7,02 m, délka ( korby ) 5,89 m, šířka 3,29 m, výška 2,68 m, pohonná jednotka: zážehový 12válec Maybach HL 120 TRM o výkonu 300 k ( 224 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 38 km/h, dojezd na silnici 200 km, brodění 1,0 m, stoupání 60 %, svislá překážka 0,6 m, příkop 2,20 m, pancéřování: 10 – 80 mm, výzbroj: kanon KwK ráže 75 mm + dva kulomety ráže 7,92 mm

Panzerkampfwagen IV byl jediným německým tankem vyráběným po celou dobu 2. světové války. Představoval základní bojový prostředek německých tankových divizí. V roce 1934 výzbrojní služba armády definovala požadavky na nový tank, který maskovala názvem střední traktor ( mittlerer Traktor ). Tank měl tvořit výzbroj čtvrtých tankových rot německých tankových praporů. Na základě stanovené specifikace představily své prototypy firmy Rheinmetall – Borsig ( VK 2001 ) ( Rh ), MAN ( VK 2002 ) a Krupp ( VK 2001 ) ( K ). Po zhodnocení prototypů byl další vývoj svěřen firmě Krupp.

Vozidlo bylo také známo pod označením Bataillons Führerwagen ( praporní velitelské vozidlo ). Tank se začal vyrábět v magdeburském závodě Krupp – Grusenwerke jako PzKpfw IV Ausf. A neboli SdKfz 161. V té době se přestala používat krycí označení. První model byl vyzbrojen krátkým 75 mm kanonem, spřaženým 7,92 mm kulometem a dalším 7,92 mm kulometem v přídi korby. Věž měla motorický pohon. Tank vezl 122 nábojů pro kanon a 3 000 nábojů pro kulomety. Pancéřování dosahovalo 20 mm na věži a 14,5 mm na korbě. Strojů PzKpfw IV Ausf. A se v letech 1936 – 1937vyrobilo jen velmi málo. Následoval PzKpfw IV Ausf. B s lepší pancéřovou ochranou, výkonnějším motorem a řadou dalších drobných úprav. O kvalitě základního podvozku PzKpfw IV svědčí fakt, že po celou dobu výroby tanku zůstal v podstatě nezměněn.

Se vzrůstem výkonu protitankových zbraní nepřítele mohutnělo pancéřování a zdokonalovala se výzbroj. Jiné typy tanků se vyřazovaly z výroby poté, co se již nemohly přizpůsobit novým bojovým požadavkům. Poslední vyráběný model nesl označení PzKpfw IV Ausf. J. Vyráběl se od března 1944. Celková výroba PzKpfw IV dosáhla čísla kolem 9 000 vozidel. Podvozek tanku PzKpfw IV rovněž posloužil při stavbě jiných vozidel zvláštního určení, včetně stíhačů tanků Jagdpanzer IV, samohybných protiletadlových kanonů různých typů ( včetně 20 mm čtyřkanonu nebo samostatného 37 mm kanonu ), samohybných kanonů, mostních tanků a dalších. Typickým představitelem řady byl PzKpfw IV Ausf. F2 se svařovanou korbou a věží. Pancéřování korby dosahovalo až 60 mm, pancéřování věže až 50 mm.

Stanoviště řidiče bylo v přední části korby na levé straně, na pravé straně měl své místo kulometčík – radista. Ve věži umístěné uprostřed korby pracovali velitel, střelec a nabíječ. Do tanku se vstupovalo poklopy na bočních stranách věže, na střeše byla velitelská kupole. Motor uložený v zádi korby byl spojen s ručně řazenou převodovkou se šesti stupni pro jízdu vpřed a jedním pro jízdu vzad. Hlavní výzbroj tanku tvořil dlouhý 75 mm kanon. Používal širokou škálu střeliva, včetně kumulativních, dýmových, protipancéřových, podkaliberních a trhavých nábojů. Trhavé náboje se uplatnily při nasazení tanku v roli podpůrného prostředku pěchoty. Souose s kanonem byl po jeho pravé straně montován 7,92 mm kulomet MG 34. Stejný kulomet obsluhoval kulometčík/radista v přední části korby. Vezená zásoba střeliva činila 87 nábojů ráže 75 mm a 3 192 nábojů ráže 7,92 mm. Motorický pohon otáčel věží v rozsahu 360°, v případě nouze se dalo věží otáčet i ručně. Přídavné pancíře a výkonnější výzbroj znamenaly zvýšení hmotnosti tanku, která u posledního sériového provedení dosáhla 25 tun. Tank PzKpfw IV si přesto zachoval příznivý poměr výkonu a hmotnosti a tím i dobrou pohyblivost.