Základní technické údaje: PzKpfw III Ausf. M

Posádka: 5, hmotnost: 22,3 t, rozměry: délka ( včetně kanonu ) 6,41 m, délka ( korby ) 5,52 m, šířka 2,95 m, výška 2,50 m, pohonná jednotka: zážehový 12válec Maybach HL 120 TRM o výkonu 300 k ( 224 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 40 km/h, dojezd na silnici 175 km, brodění 0,8 m, stoupání 60 %, svislá překážka 0,6 m, příkop 2,59 m, pancéřování: 8 – 50 mm, výzbroj: kanon ráže 75 mm ( verze M ) + dva kulomety ráže 7,92 mm

V polovině 30. let se předpokládalo, že každý německý tankový prapor bude mít tři roty lehčích středních tanků a jednu rotu lépe pancéřovaných a vyzbrojených těžších středních tanků. Roli prvních nakonec zastaly tanky Panzerkampfwagen III ( PzKpfw III ) neboli SdKfz 141, v roli výkonnějších tanků se uplatnily Panzerkampfwagen IV ( PzKpfw IV ), vyráběné po celou dobu 2. světové války. V roce 1935 výzbrojní služba německé armády udělila zakázky na stavbu prototypů vozidel firmám Daimler – Benz, Krupp, MAN a Rheinmetall – Borsig. V první fázi padlo rozhodnutí vyzbrojit tank 37 mm kanonem používajícím stejné střelivo jako pěchotní protitankový kanon. Současně bylo stanoveno, že průměr ložiště věže musí být dostatečně velký, aby v případě potřeby umožnil pozdější vyzbrojení 50 mm kanonem. Z následujících testů vzešel vítězně prototyp firmy Daimler – Benz. První sériová provedení PzKpfw III Ausf. A, Ausf. B a PzKpfw III Ausf. C se vyráběla jen v malých počtech a vzájemně se lišila detaily řešení podvozku. V září 1939 byl tank formálně přijat do výzbroje, krátce nato se rozběhla výroba ve velkém. PzKpfw III poprvé zasáhl do bojů během obsazování Polska. Dalšími vyráběnými modely byly PzKpfw III Ausf. D a Ausf. F.

Ausf. D měl silnější pancéřování a přepracovanou velitelskou kupoli. Ausf. F měl výkonnější motor a pouze šest pojezdových kol. V roce 1939 bylo rozhodnuto vyzbrojit tank kanonem ráže 50 mm. Toto provedení se začalo vyrábět v roce 1940 pod označením PzKpfw III Ausf. G s podobnou výzbrojí a výkonnějším motorem. Pro boj v severní Africe se tanky vybavovaly speciální sadou pro tropické podmínky, zatímco pro plánované vylodění v Anglii se vyvíjela verze pro hluboké brodění. Ta se nakonec  k původnímu účelu nepoužila, ale některé obojživelné tanky se zúčastnily přepadení Sovětského svazu v roce 1941. Provedení PzKpfw III Ausf. H mělo širší pásy a řadu dalších významných zlepšení.

50 mm kanon L/42 nedokázal prostřelit čelní pancíř sovětského tanku T – 34, proto nové tanky dostaly dlouhý kanon KwK 39 L/60 ( 60 označuje délku hlavně v násobcích ráže ). Kanonem  s vyšší počáteční rychlostí střely byly vyzbrojeny tanky PzKpfw III Ausf. J. Mnohé starší tanky dostaly lepší 50 mm kanon. Rané verze z roku 1942 s 37 mm kanonem z výzbroje frontových jednotek prakticky zmizely. Provedení PzKpfw III Ausf. L mělo mohutnější pancéřování, které zvýšilo hmotnost tanku na 22 tun, což bylo o 50 % více než u původního prototypu. PzKpfw III Ausf. M a Ausf. N měly 75 mm kanon L/24, který se používal také v tancích PzKpfw IV. Vezená zásoba střeliva pro 75 mm kanon činila 64 nábojů. Výroba PzKpfw III skončila v srpnu 1943. Podvozek PzKpfw III sloužil jako základ pro stavbu 75 mm útočného kanonu ( Gepanzerte Selbstfahrlafette Sturmgeschütz 7,5 – cm  Kanone neboli SdKfz 142 ).

Několik těchto vozidel se zúčastnilo tažení do Francie roku 1940. Výroba modernějších samohybných kanonů na bázi PzKpfw III pokračovala až do konce 2. světové války. Jinými účelovými variantami byl vyprošťovací tank, obrněné pozorovací vozidlo ( Panzerbeobachtungswagen ) a velitelské vozidlo ( Panzerbefehlswagen III ). Pro stavbu tanků a specializovaných nástaveb se vyrobilo celkem 15 000 podvozků PzKpfw III. Základní uspořádání PzKpfw III bylo stejné u všech provedení, s řidičem v levém a kulometčíkem v pravém předním rohu korby. Věž s tříčlennou posádkou byla umístěna uprostřed  korby, veliteli sloužila kupole, vystupující uprostřed střechy věže. Motor byl v zadní části korby. Pojezdová kola byla od provedení PzKpfw III Ausf. E odpružena zkrutnými tyčemi. Na každé boční straně bylo šest pojezdových kol, hnací kolo bylo vpředu a napínací vzadu. Horní část pásu podpíraly tři kladky.