Základní technické údaje: Jagdpanzer IV mit 7,5 cm Stuk 42

Posádka: 4, hmotnost: 25,8 t, rozměry: celková délka 8,58 m, šířka 2,93 m, výška 1,96 m, pohonná jednotka: zážehový motor Maybach HL 120 o výkonu 265 k ( 197,6 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 35 km/h, dojezd na silnici 214 km, brodivost 1,2 m, stoupání 57 %, svislá překážka 0,6 m, příkop 2,3 m, pancéřování: 10 – 80 mm, výzbroj: kanon Stuk 42 ráže 7,5 cm + dva kulomety ráže 7,92 mm

Zkušenosti z frontových bojů roku 1942 německým plánovačům výzbroje naznačily, že pokud se mají útočné kanony nadále účinně uplatňovat jako stíhače tanků, musí být vyzbrojeny výkonnější výzbrojí. Jako budoucí standardní zbraň těchto prostředků byla zvolena dlouhá verze 7,5 cm tankového kanonu, který tvořil hlavní výzbroj středního tanku Panther. Délka hlavně  byla 70 násobkem ráže ( tankový kanon a protitanková verze kanonu Pak 40 měly hlaveň o délce 49 násobku ráže ). Lafetace kanonu do vozidel, jako byl Sturmgeschütz III, byla podmíněna značnými konstrukčními změnami. Proto se přijalo rozhodnutí použít pro kanon větší podvozek z tanku PzKpfw IV. Brzy se rozeběhly práce na novém modelu, který se objevil v roce 1943 pod označením Jagdpanzer IV Ausf. für 7,5 cm Pak 39 neboli Panzerjäger 39. V době dokončení prvních vozidel však bylo rozhodnuto dlouhý 7,5 cm kanon přednostně používat v tancích Panther.

První vozidla se tak musela spokojit s kratším kanonem s hlavní délky 49 násobku ráže. První Jagdpanzer IV se objevil v říjnu 1943. Stíhač převzal osvědčené zavěšení kol a poháněcí soustavu ze středního tanku PzKpfw IV, které byly zabudovány do nové korby se silně skloněným bočním pancířem. Stavební výška vozidla byla podstatně menší než u původního tanku se stejným podvozkem. Vpředu měl stíhač instalován kanon s mohutným hlavňovým štítem. Vozidlo si posádky oblíbily pro jeho nízkou siluetu a účinný pancíř korby. Brzy byla po Jagdpanzerech IV značná poptávka. Kanon dokázal ničit téměř všechny tanky protivníka. Jagdpanzery IV brzy vykazovaly velmi působivé poměry vlastních ztrát a zničených vozidel, především na východní frontě, kam putovala většina vyrobených vozidel. Pomocnou výzbroj tvořily dva kulomety MG 34 nebo MG 42 ráže 7,92 mm, které rovněž prosluly svojí účinností.

Mnozí velitelé tanků považovali kanon Jagdpanzera IV za dostatečně účinnou zbraň již v základní verzi a nepovažovali za nutné jej nahradit ještě výkonnější zbraní. Hitler však trval na vybavení stíhače dlouhým kanonem. V roce 1944 se vyrobilo několik vozidel Jagdpanzer IV vyzbrojených 7,5 cm kanonem Stuk 42 s hlavní délky 70 ráží ( Jagdpanzer IV mit 7,5 cm Stuk 42 ). Reorganizace výrobních linek by však zabrala příliš mnoho času. Adolf Hitler proto požadoval, aby se přechod na nový kanon uskutečnil i za cenu obětování veškeré produkce tanku PzKpfw IV ve prospěch stíhače s novým kanonem. Tak vznikla třetí verze Jagdpanzera IV. Tentokrát se však jednalo o improvizovanou úpravu původního podvozku a základní korby PzKpfw IV, která doplněním skloněného pancéřování získala podobný tvar jako u původního stíhače. Vozidlo s kanonem L/70 dostalo označení Panzer IV/70 Zwischenlesung ( přechodné řešení ). Vyrábělo se od konce roku 1944.

V boji byl kanon L/70 skutečným postrachem spojeneckých tanků, značná hmotnost kanonu však způsobila, že vozidlo bylo těžké „na předek“. Kvůli tomu se musely původní pryžové bandáže na předních pojezdových kolech nahradit ocelovými obručemi, které si s vyšší hmotností vozidla uměly poradit lépe. Hmotnost kanonu negativně poznamenala celkový bojový výkon stíhače, především v náročném terénu. Koncem roku 1944 a počátkem roku 1945 se však obdobné nedostatky přehlížely. Spojenci byli za branami Říše a Němci na frontách nasadili všechno, co měli. Jagdpanzer IV byla zdařilá konstrukce stíhače tanků, která umožnila využít stávajících výrobních kapacit a zachování výrobních linek tanků PzKpfw IV, které by jinak byly vyřazeny z provozu.