Základní technické údaje: Elefant

Posádka: 6, hmotnost: 65 t, rozměry: délka 8,128 m, šířka 3,378 m, výška 2,997 m, pohonná jednotka: dva 12válce Maybach HL 120 TRM, každý o výkonu 530 k ( 395,2 kW ) pohánějící benzinoelektrickou soustavu Porsche /Siemens – Schuckert, výkony: nejvyšší rychlost na silnici 20 km/h, dojezd na silnici 153 km, brodivost 1,0 m, stoupání 40 %, svislá překážka 0,8 m, příkop 2,65 m, pancéřování: boky a záď 80 mm, čelní 200 mm, výzbroj: kanon  Pak 43 ráže 88 mm + jeden kulomet ráže 7,92 mm v přední části korby ( Elefant )

O zakázku na výrobu těžkého tanku Tiger spolu soupeřily firmy Henschel a Porsche. Profesor Porsche měl na Hitlera velký vliv a tak byl jeho návrh považován za favorizovaný. Porsche navrhl tank s kombinovaným benzinoelektrickým pohonem, kde k vlastnímu pohonu pásů sloužily elektromotory. Ze vzájemného porovnávání prototypů však vzešel vítězně Henschelův návrh, který byl spolehlivější. Jeho prototyp se stal předlohou těžkého tanku PzKpfw VI Tiger. V době, kdy továrna Henschel začala vyrábět tanky Tiger, vyrobila Porscheho společnost určitý počet vlastních pohonných jednotek a koreb. Bylo rozhodnuto, že se na bázi Porscheho návrhu těžkého tanku postaví těžký stíhač tanků vyzbrojený novým 8,8 cm protitankovým kanonem 43/2, který vznikl vývojem protiletadlového kanonu Flak 18 – 37 ( kanon Pak 43 byl prakticky nová zbraň, která používala výkonnější střelivo než starší kanony ). Kanon se umístil do pevné nástavby, která dovolovala omezený rozsah odměru. Vyrobilo se 90 těchto vozidel, která obdržela označení Panzerjäger Tiger ( P ). Později se stroji říkalo Ferdinand.

Přípona ( P ) označuje, že se jednalo o výrobek společnosti Porsche. Vozidla vyrobily závody Nibelungwerke poměrně rychle počátkem roku 1943. Spěch při jejich výrobě vyplíval z Hitlerova požadavku, aby zasáhla do hlavní operace roku 1943, kterou byl útok proti Kurskému výběžku na východní frontě. Při stejné bojové akci měly mít operační debut i nové střední tanky Panther. Zpoždění při výrobě a výcviku posádek však způsobilo odložení ofenzívy, která tak začala až 5. července 1943. V té době na německé jednotky čekala dobře připravená sovětská obrana. V Kurském výběžku měli Sověti silně opevněná obranná postavení, která díky odkladu německého útoku měli čas vybudovat do velké hloubky. Počáteční bojový zisk tak Němcům nevydržel dlouho. Pro Ferdinandy byla bitva u Kurska krutým křestem ohněm. Stíhače byly zařazeny ve dvou praporech ( Abteilung ) 654. tankového pluku.

Problémy je postihovaly ještě před zahájením akce. Při spuštění výroby se nečekalo na odstranění všech zjištěných technických nedostatků, které byly v provozu příčinou častých poruch. Stroje, které se nakonec střetly s vojsky Rudé armády, postihly problémy jiného rázu. Stíhač byl sice vyzbrojen výkonným kanonem, jinak ale neměl žádnou další pomocnou výzbroj. Vozidla se tak stávala snadnou obětí sovětských tankoborníků. Vojáci se mohli přiblížit až k vozidlům a útočit na ně svazky granátů, které roztrhly jejich pásy nebo je jinak poškodily. Posádky Ferdinandů neměly žádné prostředky pro svoji sebeobranu. Mohly pouze obrátit vůz na ústup, nebo jej opustit a uprchnout. Ta vozidla která nakonec bitvu u Kursku přežila byla později vyzbrojena jedním kulometem, jenž byl instalován v čelním pancíři. S tímto a několika dalšími vylepšeními souvisí i změna názvu, kdy se vozidlům začalo říkat Elefant. Po neslavném začátku se však již žádná velká kariéra nekonala. Zbývající stroje byly umístěny na jiné fronty, například do Itálie, ale i zde se kvůli své poruchovosti a nedostatku náhradních dílů staly brzy zcela nepoužitelnými. V Itálii Spojenci ukořistili několik těchto těžkých stíhačů tanků.