Základní technické údaje: SdKfz 9 schwerer Zugkraftwagen 18 t

Posádka: 9, hmotnost: 18 t, rozměry: délka 8,25 m, šířka 2,60 m, výška 2,76 m, pohonná jednotka: zážehový 12válec Maybach HL o výkonu 250 k  ( 186,4 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 50 km/h

Zdaleka největší dělostřelecký tahač 2. světové války byl 18 tunový schwerer Zugkraftwagen SdKfz 9. Tento prostředek měl svůj původ v požadavcích armády z roku 1936 na těžké vyprošťovací vozidlo, jehož úkolem měla být technická podpora tankových formací a vyprošťování nepojízdných tanků. Zakázku na výrobu získala firma Famo Fahrzeugwerke und Motorwerke v Brestu, která také jako jediná tahač vyráběla. První vozy se objevily v roce 1936 a nesly označení FM gr 1. Pozdější stroje měly označení FM gr 2 a FM gr 3 a používaly větší a výkonnější motory. Nakonec se vyráběly dvě verze. Tahač a vyprošťovací vozidlo.

Základní verzi představoval tahač, určený k přepravě nejtěžších německých děl a některého těžkého ženijního materiálu, včetně mostních konstrukcí. SdKfz 9 sloužil k tažení 24 cm děl K3, 21 cm děla Krupp K 38 a různých těžkých houfnic a kanonů Škoda. Luftwaffe používala malý počet tahačů k tažení mobilní verze supertěžkého 12,8 cm protiletadlového kanonu Flak 40. Protiletadlový kanon tvořil výzbroj jediné samohybné zbraně, postavené na bázi SdKfz 9. Tato varianta z roku 1943 vezla 8,8 cm Flak 37 a měla pancéřovanou kabinu. Bočnice valníkové plochy s instalovaným kanonem se daly vodorovně sklopit, aby usnadnily práci obsluze kanonu. Při střelbě se mohlo vozidlo stabilizovat malými podpěrami. Od vyprošťovacího vozidla vznikla dvě provedení, SdKfz 9/1 a SdKfz 9/2. SdKfz 9/1 měl otočný jeřáb o nosnosti 6 000 kg, který však pro některé práce nestačil. Proto vznikl SdKfz 9/2 s jeřábem o nosnosti 10 000 kg a se stabilizačními opěrami. Jeřáb měl rameno, určené k zavěšení protizávaží pro zvedání těžkých břemen. SdKfz 9 byla velmi mohutná vozidla. Dokázala utáhnout břemena do velikosti tanku PzKpfw IV, na tanky Panther a Tiger však nestačila. S objevením těžkých tanků ve výzbroji však bylo nutné řešit problematiku jejich vyprošťování.

Vyprošťovací SdKfz 9 se proto u příslušných jednotek těžkých tanků organizovaly do tříčlenných družstev, protože k vyproštění tanku Tiger bylo třeba nejméně dvou vozidel. Ke zvýšení tažné síly se některé polopásové tahače záhy opatřily rozměrnou ostruhou. Přesto však k vytažení zapadlého Tigera bylo třeba nejméně dvou vozidel a k odtažení poškozeného tanku i tří. Jediným východiskem z této situace byl vývoj nového těžkého vyprošťovacího vozidla. To se nakonec objevilo pod názvem Bergepanther. Výroba SdKfz 9 skončila během roku 1944. V té době se poslední verze SdKfz 9 vybavovaly motory Maybach stejného typu, jaký sloužil k pohonu tanků PzKpfw IV. SdKfz 9 byly mohutné stroje, vzbuzující dojem úžasné síly. Je však třeba pamatovat, že základní provedení tahače stálo 60 000 říšských marek, přičemž tank Panther stál 117 000 marek.