Základní technické údaje: SdKfz 8 schwerer Zugkraftwagen 12 t

Posádka: 13, hmotnost: 12 t, rozměry: délka 7,35 m, šířka 2,50 m, výška 2,81 m, pohonná jednotka: zážehový 12válec Maybach HL 85 o výkonu 185 k ( 138 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 51 km/h

SdKfz 8 schwerer Zugkraftwagen 12 t byl prvním vyvinutým a vyráběným polopásovým vozidlem. Řadu prvků použitých v jeho konstrukci proto najdeme i u později navrhnutých polopásových vozidel. Počátky vývoje, ze kterého vzešel SdKfz 8, lze vysledovat až do 1. světové války. Tehdy se firma Daimler – Benz zapojila do vývojových prací, jejichž výsledkem byl pokrokově řešený polopásový vůz Marienwagen. V roce 1919 Daimler – Benz ve vývoji pokračoval. Tak vznikla řada vozidel, z nichž jedno upoutalo pozornost Rudé armády. Výroba pro Sověty se ale nakonec pravděpodobně neuskutečnila. Německá armáda nakonec objednala model známý jako Daimler – Benz DB S 7. Pozdější verze měly konstrukci do značné míry shodnou s tímto vozidlem z roku 1931, postupně se však do nich montovaly stále silnější motory.

Poslední provedení této typové řady neslo označení Daimler – Benz DB 10. SdKfz 8 byl navržen jako dělostřelecký tahač a k tomuto účelu sloužil po celou svou službu. Od základního provedení existovala jen jediná odlišná verze z roku 1940, vozidlo s instalovaným 8,8 cm kanonem Flak 18. Pravděpodobně však vznikl jen jediný kus, který se použil ve Francii v létě 1940. Žádné další zprávy o osudu této zbraně se nedochovaly. Dělostřelecký tahač SdKfz 8 se vyráběl až do roku 1944. Původně měl sloužit k tažení dvou modernizovaných děl z 1. světové války, 15 cm houfnice K 16 a 21 cm moždíře. Po zavedení modernějších zbraní do výzbroje se transportér SdKfz 8 uplatnil při tažení těžkých kanonů ráže 8,8 cm Flak 41 a ještě větších 17 cm dalekonosných kanonů K 18.

Luftwaffe používala SdKfz 8 také k tažení těžkých protiletadlových kanonů Flak 38 a 39 ráže 10,5 cm. Tahače se příležitostně uplatnily k vlečení tankových návěsů nebo jiných těžkých břemen. Obvykle však dělostřelecké baterie své tahače žárlivě střežily. Koncem roku 1942 bylo v aktivní službě 1 615 vozidel SdKfz 8. Výroba se soustředila v závodech firmy Daimler – Benz v Berlíně – Marienfeldu a firmy Krupp v Mihlhausenu v Alsasku ( dnes Mulhouse ve Francii ). Jeden čas vozidla vyráběla také společnost Škoda v Plzni. V poválečných letech měla československá armáda ve výzbroji velké počty vozidel SdKfz 8, z nichž mnohá sloužila ještě v 60. letech. Jednou z variant SdKfz 8 bylo vozidlo HK 1601, které se od původního tahače v mnoha směrech lišilo. Jednalo se vlastně o pokus zkombinovat některé prvky velkého 18 tunového tahače a SdKfz 8. První prototyp vznikl v roce 1941. Po postavení dalších tří bylo rozhodnuto vyrobit malou třicetikusovou sérii. Vozidla byla zřejmě vyrobena a odvelena na východní frontu. Měla valníkovou plochu, na které mohla převážet až 13 vojáků. Výroba SdKfz 8 skončila během roku 1944.