Základní technické údaje: SdKfz 231

Posádka: 4, bojová hmotnost: 5,7 t, rozměry: délka 5,57 m, šířka 1,82 m, výška 2,25 m, pohonná jednotka: zážehový vodou chlazený motor Daimler – Benz o výkonu 60 – 80 k ( 45 – 60 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 65 km/h, dojezd na silnici 250 km, brodivost 0,6 m, stoupání 20 %, pancéřování: 8 – 14,5 mm, výzbroj: kanon KwK 30 a později KwK 38 ráže 20 mm + kulomet ráže 7,92 mm

Těžké průzkumné vozidlo schwerer Panzerspähwagen SdKfz 231 s podvozkem 6x4 má své kořeny v kazaňském zkušebním institutu v Sovětském svazu. Ve 20. letech zde německý automobilový průmysl pracoval na čtyřnápravovém obrněném kolovém podvozku s pohonem všech kol. Podvozek byl vývojově hodně nákladný, proto se místo něj začala zkoušet varianta 6x4. Základem tohoto typu byl podvozek a motor užitkového automobilu, původně značky Daimler – Benz a později Magirus. Na podvozky se montovaly vhodné pancéřové korby a věže. Konstrukce vozidel umožňovala jejich řízení z přední i zadní části korby. První zkoušky v terénu ukázaly vyšší potřebu silnějších předních náprav a nutnost úprav chladící soustavy. Výsledkem těchto zkoušek byl obrněný transportér, který dostaly německé jednotky během roku 1932.

Výroba pokračovala až do roku 1935, celkem vzniklo asi 1 000 vozidel. Obrněné transportéry 6x4 nepatřily mezi nejzdařilejší, vyráběly se však v době, kdy Němci neměli zkušenosti s používáním jiných obrněných kolových vozidel a byly proto nenahraditelné jako výcvikové a přípravné prostředky. Pancéřová korba vozidla znamenala pro použitý podvozek příliš velké zatížení. Výkon motoru byl nedostatečný, možnosti vozidla v obtížném terénu byly značně omezené. Při jízdě po silnici se SdKfz 231 vyrovnal jiným vozidlům svého druhu. Úspěšně se zapojil do okupace Rakouska a Československa v letech 1938 a 1939 a do bojů v Polsku a Francii. Působivého vzhledu vozidel využívala německá propaganda. Po roce 1940 se vozidla SdKfz 231 postupně stahovala z frontové služby a přeřazovala na plnění výcvikových úkolů.

První exempláře šestikolových vozidel byly zařízeny pro montáž pouze jednoho kulometu MG 34 ve věži. Hlavní verzí používanou hlavně u těžkých motorizovaných čet německé armády byl SdKfz 231. V jeho věži byl zabudován 20 mm kanon, původně KwK 30 a později KwK 38 s vyšší rychlostí střelby. S kanonem byl souose montován kulomet ráže 7,92 mm. Na střeše vozidla bylo zařízení pro lafetaci protiletadlového kulometu. Hlavním bojovým úkolem SdKfz 231 byla přímá palebná podpora jednotek motorizované pěchoty, které se přepravovaly nákladními automobily a později polopásovými vozidly. Někdy se používal jako podpůrný prostředek lehkých průzkumných jednotek tankových formací. Vozidlem podobným SdKfz 231 byl SdKfz 232. V podstatě se jednalo o SdKfz 231 vybavený radiostanicí s velkým dosahem, která vyžadovala instalaci neobvykle rozměrné rámové antény nad věží a zadní částí korby. Přední část antény se opírala o věž. Dalším příbuzným typem byl SdKfz 263, rovněž s rozměrnou anténou. Věž SdKfz 263 nebyla otočná a mohla být vyzbrojena pouze kulometem. SdKfz 263 sloužil jako velitelské vozidlo.