Základní technické údaje: Schwimmwagen typ 166

Posádka: 1 + 3, hmotnost: prázdná 903 kg, užitečná 434 kg, rozměry: délka 3,825 m, šířka 1,48 m, výška 1,615 m, pohonná jednotka: zážehový 4válec VW 1,3 l o výkonu 25 k ( 18,6 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 80 km/h, nejvyšší rychlost ve vodě 11 km/h, dojezd na silnici 400 – 450 km, výzbroj: jeden kulomet ráže 7,92 mm

Označení Schwimmwagen, obvykle používané pro obojživelnou verzi vojenského Volkswagenu, není zcela jednoznačné, neboť tento termín také označoval obojživelná vozidla všeobecně. Přesné označení znělo Schwimmfehiger Gelendefahrzeug  typ 166 ( plovoucí terénní vůz ), i když se vozidlo obvykle nazývá Schwimmwagen. Vůz byl vyvinut během roku 1940 pro vzdušné výsadky. Předpokládaly se u něj dobré jízdní vlastnosti v terénu spojené s obojživelností. Při návrhu vozidla se v co největší míře použily součásti již vyráběných Volkswagenů. Většina vyrobených Schwimmwagenů putovala na východní frontu. Celková produkce činila 14 625 vozů.

Schwimmwagen doplnil různé typy kombinací motocyklů s postraními vozíky, používané průzkumnými a jinými jednotkami. Bylo to malé robustní vozidlo. Bachratá karoserie zajišťovala dobré plovací vlastnosti. Ve vodě vozidlo poháněl lodní šroub umístěný na zádi. Uvnitř vozidla se mohli stěsnat čtyři muži. Vnitřní prostor byl dosti malý a pro posádku nepohodlný, zvláště pokud s sebou vojáci měli veškerou výzbroj. Automobily sjížděly z výrobní linky firmy Volkswagen ve Wolfsburgu. Výrobu často narušovaly spojenecké nálety a nakonec se v průběhu roku 1944 zcela zastavila, především kvůli nedostatku výrobních materiálů.

Během prvních let války německá armáda žádala stále více a více těchto malých a účelných vozidel. Schwimmwagen se u nejrůznějších typů jednotek používal především k průzkumu, ale kromě toho také jako velitelské vozidlo. Velmi se osvědčil při zprostředkování styku velitelů s podřízenými útvary, rozptýlenými v ohromných prostorách východní fronty. Vůz poháněl zážehový motor o objemu 1,3 litru, jehož výkon byl nepatrně vyšší než u Volkswagenu Kübel. Schwimmwagenu propůjčoval lepší celkovou pohyblivost. Pro účinnější využití síly motoru při jízdě v terénu byla kola opatřena speciálními univerzálními pneumatikami.

Vozidlo ve vodě poháněl lodní šroub upevněný na výklopném rameni na zádi vozu. Před vjezdem do vody se rameno sklopilo a šroub se spojil s hnacím hřídelem. Při zařazení pohonu šroubu se přerušil pohon kol. Ve vodě se Schwimmwagen řídil natáčením předních kol. Schwimmwagen exceloval nejen ve vodě, ale také na pouštních pláních severní Afriky, kam se dostal s jednotkami Afrikakorpsu. Erwin Rommel požadoval více těchto vozidel, větší část produkce však směřovala na východní frontu, kde vzduchem chlazený motor a větší počet vodních překážek slibovaly lepší využití schopností vozu. Rommel místo toho dostal Volkswageny Kübel. Mnohé z vozů sloužících na východní frontě, měly zvláštní nádržku s velmi těkavým palivem, které usnadňovalo startování v zimních podmínkách. Malý a přitažlivý Schwimmwagen byl oblíbenou trofejí spojeneckých jednotek. Malí obojživelníci zůstávají i v současné době ceněnými sběratelskými předměty.