Základní technické údaje: Stug III Ausf. E

Posádka: 4, hmotnost: 24 t, rozměry: délka 6,77 m, šířka 2,95 m, výška 2,16 m, pohonná jednotka: zážehový vidlicový 12válec Maybach o výkonu 265 k ( 197,6 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 40 km/h, dojezd na silnici 165 km, brodivost 0,8 m, pancéřování: 18 – 50 mm, výzbroj: kanon ráže 75 mm + jeden kulomet

Na základě svých zkušeností z 1. světové války německá armáda předpokládala potřebu pancéřového samohybného děla, které by dokázalo stíhat tempo postupu útočící pěchoty a poskytovat jí palebnou podporu a palebnou sílu, potřebnou pro ničení opěrných bodů a úkrytů nepřítele. Během 30. let se taková zbraň vyvinula. Při její stavbě se využily podvozkové součásti, zavěšení kol a pojezdová kola tanku PzKpfw III. Obrněný samohybný kanon se nazýval Sturmgeschütz III ( útočný kanon ), jeho úřední označení znělo Gepanzerte Selbstfahrlafette für Sturmgeschütz 7,5 cm Kanone SdKfz 142 ( pancéřová samohybná lafeta pro útočný 7,5 cm kanon ).

Tankovou věž a horní část korby nahradila mohutně pancéřovaná nástavba s krátkým 75 mm kanonem, upevněným v čelním pancíři. Zbraň poprvé zasáhla do bojů v roce 1940 ( Stug Ausf. A ). V roce 1941 následovaly modely Stug III Ausf. B, C a D, v roce 1942 se objevil mírně vylepšený Stug III Ausf. E. Výroba útočných kanonů dosáhla značného rozsahu. Na konci války v roce 1945 jich na všech bojištích stále sloužilo poměrně velké množství. Hlavní změny u jednotlivých provedení Stugu III se týkaly výzbroje, která se průběžně modernizovala. Původní krátký 75 mm kanon L 24 byl dostatečně účinnou zbraní pouze při střelbě na krátké vzdálenosti. Proto jej nahradily delší kanony s vyšším výkonem, nejdříve L/43 ( Stug III Ausf. F  a poté L/48 Stug III Ausf. G ). S kanonem L/48 mohlo vozidlo bojovat i proti tankům, k čemuž docházelo na úkor původně určené role útočně – podpůrné zbraně. Stug byl výrobně podstatně levnější než tank. Mnohé Stugy III s kanonem L/48 nahradily ve výzbroji tankových divizí tanky. Pokud se Stug III používal jako stíhač tanků, byla to účinná zbraň, v boji s tanky však byl znevýhodněn nemožností změny odměru kanonu a relativně nižší pancéřovou ochranou. Ve výzbroji tankových divizí však zůstal mimo jiné proto, že německý průmysl nedokázal dodávat potřebné počty tanků.

Jako útočný kanon bylo vozidlo zdaleka nejúspěšnější. Stug III byl vybaven také ještě výkonnější zbraní, 10,5 cm houfnicí, speciálně vyvinutou pro Stug III für 10,5 cm Stuh 42. První takto vyzbrojený stroj byl dokončen v roce 1943, výroba této varianty se však rozbíhala jen velmi pomalu. Místo toho se pro potřeby tankových divizí vyráběly verze se 75 mm kanonem L/48. Stug III měl čtyřčlennou posádku. Za štít na střeše se upevňoval kulomet. Pancéřový štít hlavně kanonu podstoupil během výroby řadu změn. Nakonec se vyráběla takzvaná prasečí hlava, mohutný litý štít hlavně, který stroji poskytoval velmi účinnou ochranu. Zvýšenou ochranu proti kumulativním střelám, vystřelovaným z krátké vzdálenosti, zajišťovaly dodatečné pancíře na bocích vozidla ( Schürzen ). Stug III představoval vynikající kombinaci zbraně a motorového podvozku pro roli útočně – podpůrné zbraně pro boj na krátké vzdálenosti. Výrobně byl poměrně jednoduchý a levný, což bylo v období války pro Německo velmi důležité. Díky tomu se útočné kanony Stug III vyráběly ve velkých počtech. Rozsahem svého zastoupení ve výzbroji německé armády se typ řadil k nejvýznamnějším německým obrněným prostředkům.