Základní technické údaje: Panzerspähwagen SdKfz 222

Posádka: 3, hmotnost: 4,8 t, rozměry: délka 4,80 m, šířka 1,95 m, výška 2,00 m, pohonná jednotka: zážehový vodou chlazený motor Auto – Union V8-108 o výkonu 81 k ( 60 kW ) výkony: nejvyšší rychlost na silnici 80 km/h, nejvyšší rychlost v terénu 40 km/h, dojezd na silnici 300 km, v terénu 180 km, brodivost 0,6 m, stoupání 20°, pancéřování: max. 30 mm, výzbroj: kanon ráže 20 mm  +  kulomet ráže 7,92 mm

Když se k moci v Německu dostali nacisté, měla expandující armáda při výběru nového vybavení prakticky volné ruce. Mezi požadované prostředky patřily také nové řady obrněných vozidel, postavené na standardních automobilových podvozcích. Požadavky stanovené armádou však byly tak náročné, že je nesplňoval žádný z vyráběných podvozků užitkových automobilů. Proto se vyvinula zcela nová konstrukce podvozku, která v roce 1935 posloužila jako základ pro lehké průzkumné vozidlo leichter Panzerspähwagen SdKfz 221 s podvozkem 4x4. Jednalo se o třímístné vozidlo s malou věží vyzbrojenou jedním kulometem ráže 7,92 mm. Na jeho základě vznikl SdKfz 222, obrněné vozidlo s poněkud větší, nahoře otevřenou pancéřovanou věží a možností instalace výkonnější výzbroje.

První vozidla SdKfz 222 se objevila v roce 1938. Do výzbroje německé armády byla zavedena jako standardní obrněná vozidla nových průzkumných jednotek na úrovni divize. SdKfz 222 se původně označoval jako Waffenwagen ( ozbrojené vozidlo ). Byl vyzbrojen 20 mm kanonem KwK 30, verzí standardního protiletadlového kanonu přizpůsobenou použití v obrněných vozidlech. Později se používal také kanon KwK 38. S kanonem se souose montoval kulomet MG 34 ráže 7,92 mm. V takto vyzbrojené věži dále zbývalo místo pro velitele/střelce a radistu. Jejich pohyb později omezovalo překrytí horní části věže drátěnou sítí, která bránila vhození ručních granátů do vnitřního prostoru vozidla. Řidič seděl vpředu uprostřed korby. Pancéřovou ochranu korby zvyšoval výrazný sklon pancéřových plátů. Během války se tloušťka čelního pancíře zvýšila ze 14,5 mm až na 30 mm. Později se u 20 mm kanonu úpravou lafety zvětšil rozsah náměru a kanon mohl zároveň sloužit jako protiletadlová zbraň. Po svém rozšíření ve výzbroji jednotek se spolehlivý SdKfz 222 stal oblíbeným malým obrněným automobilem.

Dobře se osvědčil ve Francii v roce 1940, kdy se často pohyboval daleko před vlastními tankovými kolonami. V severní Africe se velmi úspěšně uplatnil jako průzkumné vozidlo, i když s poněkud omezeným operačním dosahem, daným nízkou kapacitou vnitřních nádrží. Malý dojezd byl problémem také po vpádu do Sovětského svazu po roce 1941. Nakonec byl SdKfz 222 nahrazen polopásovým SdKfz 250/9 se stejnou věží, určený k plnění stejných úkolů. Na západě sloužil SdKfz 222 až do konce války. V Sovětském svazu Němci typ používali ke střežení zázemí fronty. SdKfz 221 a SdKfz 222 nebyly jedinými obrněnými vozidly této typové řady. Dále existoval SdKfz 223 s rozměrnou radiovou anténou nad zadní částí korby. Sloužil jako velitelské a spojovací centrum, jeho výzbroj tvořil pouze jeden kulomet. SdKfz 260 bylo spojovací vozidlo s velkým dosahem, používané pouze na vyšších stupních velení.  Jemu podobným vozidlem byl SdKfz 261. SdKfz 247 sloužil jako transportér osob a materiálu. Před rokem 1939 se určitý počet SdKfz 222 vyvezl do Číny. Zde jej upravili pro instalaci nejrůznější výzbroje, od těžkých kulometů po lehké protiletadlové kanony. Do Číny putovaly také stoje řady SdKfz 221.