Základní technické údaje: Gerät 041

Typ: samohybná obléhací houfnice, hmotnost: 124 t, rozměry: délka hlavně 6,24 m, délka lafety 11,15 m, šířka 2,60 m, pohonná jednotka: zážehový vidlicový 12válec Maybach o výkonu 1200 k  ( 894,8 kW ), výzbroj: 54 cm moždíř/houfnice

Moždíře s názvem Karl byly původně určeny k boření betonových pevností, například Maginotovy linie a jiných opevněných objektů. Rozsáhlé matematické práce, potřebné k jejich konstrukci, se uskutečnily ve 20. letech. Práce na výrobě zbraní začaly v roce 1937, první byly dokončeny v roce 1939. Moždíř Karl patří k největším samohybným dělostřeleckým zbraním, jaké kdy byly vyrobeny. Existovaly dvě verze. Jednou z nich byl 60 – cm Merser Gerät 040 ( moždíř přístroj 040 ) s hlavní ráže 60 cm. Druhá varianta měla menší ráži a označení 54 – cm Merser Gerät 041. Obě zbraně používaly speciální protibetonové průbojné střely. Dostřel Gerätu 040 byl 4 500 m, v případě Gerätu 041 činil 6 240 m. Střely obou moždířů mohly probít 2,5 až 3,5 metru betonu ještě před výbuchem střely. Rozměry střel byly ohromné. Střela ráže 60 cm vážila 2 170 kg, ale existovala  ještě jedna lehčí téže ráže. Střela ráže 54 cm vážila 1 250 kg.

Moždíře Karl byly mohutné stroje. Sice se jednalo o samohybné prostředky, jejich pohyblivost však byla silně omezena značnou hmotností a rozměry. Pásový podvozek byl určen k přesunu zbraně jen ve velmi omezeném rozsahu. Na větší vzdálenosti se děla převážela zavěšená mezi speciálními železničními vozy. Při kratších přesunech se kanon demontoval z lafety a oba díly putovaly samostatně na speciálních návěsech, tažených těžkými tahači. Demontáž a opětovné sestavení se prováděly pomocí speciálních samohybných jeřábů. Byla to nesmírně obtížná práce. Moždíře Karl tak nebyly určeny pro mobilní válčení.

Jejich úkolem bylo ničení pevností, což znamenalo dlouhý, plánovaný přesun do palebného postavení, střelbu poměrně nízkou rychlostí ( v nejlepším případě jeden výstřel za 10 minut ) a po zničení pevnosti stejně pomalý odsun. Dobývání Maginotovy linie, která padla s celou Francií v květnu 1940, moždíře Karl již nestihly. Jejich skutečně prvním bojovým nasazením bylo obléhání Sevastopolu, kdy se uplatnily při plnění jim předurčené role. Díky vítěznému konci obléhání se ještě více moždířů Karl použilo při potlačování povstání ve Varšavě, kde ničily polské podzemní hnutí. To však bylo až v roce 1944. Mnohé z původních 60 cm hlavní byly nahrazeny menšími hlavněmi ráže 54 cm. Varšava však byla posledním místem, kde byly použity. Vzrůstající tempo bojů v posledním roce války nedalo moždířům žádnou šanci k předvedení jejich ničivé síly. Většinu moždířů jejich posádky před koncem války zničily. Moždíře byly předmětem zkoumání zpravodajských služeb Spojenců. Jeden exemplář se dochoval v tankovém muzeu Kubinka u Moskvy a to je vše, co z těchto ničivých zbraní zbylo.