Základní technické údaje: G4

Typ: sedmimístné velitelské vozidlo, hmotnost: 3 700 kg, rozměry: délka 5,92 m, šířka 1,87 m, výška 1,9 m, pohonná jednotka: motor o objemu 5,4 litru o výkonu 110 k ( 81 kW ), výkony: max. rychlost 67 km/h, výzbroj: několik vozidel bylo vybaveno dvojicí kulometů MG 34

Rozměrný tříosý Mercedes G4 nebyl příliš úspěšným dílem firmy. Navzdory tomu se ale stal symbolem počátečních úspěchů Německa. Nedokonalý stroj dokázala propagandistická mašinérie nacistů využít ke svým mocenským cílům jako symbol technologické nadřazenosti. Adolf Hitler a další vysocí němečtí potentáti ho používali tam, kde potřebovali silně zapůsobit na lidské masy. Nejprve při vojenských přehlídkách a následně ještě před vypuknutím 2. světové války při medializovaném anšlusu Rakouska, připojením Sudet a poté okupaci zbytku českých zemí.

Konstrukce vozidla vznikla v roce 1934. Mělo jí o luxusní limuzínu pro vrchní velitele s relativně slušnou průchodností terénem a nadstandardními výkony. Svým vzhledem G4 očekávání určitě splnil, s reálnými vlastnostmi na tom byl o poznání hůř. Automobil trpěl zejména díky své velké hmotnosti dosahující více než 3,5 tuny. Jeho použití v terénu se záhy ukázalo jako nesmírně problematické a jeho nasazení se tak zúžilo na kvalitní silnice nebo alespoň zpevněné a suché šotolinové cesty. Jakmile měl však G4 zdolat bláto, nebo sníh, nastávaly jeho posádce velké problémy. To se projevilo např. již v září 1939 v Polsku, kdy vozidlo samotného Führera uvázlo v blátě a ten pak musel čekat několik hodin, než bude jeho velitelský stroj vyproštěn.

Maximální rychlost Mercedesu G4, 67 km/h, rovněž neodpovídala výkonu motoru. První automobily byly poháněny 5 litrovým motorem o výkonu 100 koní, od roku 1937 došlo k drobným změnám konstrukce, zejména byla instalována nová pohonná jednotka o objemu 5,2 litru, která dávala výkon 115 koní. Poslední verze G4 byla poháněna motorem o objemu plných 5,4 litru, i když výkon poklesl na 110 koní.

Od roku 1934 do roku 1939 bylo vyrobeno pouhých 57 vozidel. Pokud uvážíme četné modifikace karosérie, kdy se nejčastěji jednalo o luxusní kabriolet, ale vznikla i varianta radiovozu, či uzavřené osobní provedení, šlo spíše o kusovou, než sériovou výrobu. Uživatelem byly kromě vysokých nacistických pohlavárů v malé míře i jednotky SS, později se několik kusů dostalo rovněž do výzbroje Wehrmachtu ( několik automobilů bylo vyzbrojeno dvojicí kulometů MG 34 ). Tomu odpovídalo i obvyklé barevné schéma vozů. Většinou byly zbarveny v lesklých barvách, světlé šedé či černé, či šedé s černými blatníky. V pozdějším období války se objevují celošedá vozidla. Říšský maršál Hermann Göring většinou používal Mercedes G4 označený poznávací značkou IA 103727, zatímco stroj poznávací značky IA 144154 obvykle převážel standartu Wehrmachtu. Většina vozidel pro vysoké nacisty byla vybavena zadním reflektorem červené barvy, který měl upozornit předjížděné vozidlo, aby okamžitě zastavilo a nechalo projet celou kolonu.