Základní technické údaje: PzKpfw II Ausf. F

Posádka: 3, hmotnost: 10 t, rozměry: délka 4,64 m, šířka 2,60 m, výška 2,02 m, pohonná jednotka: zážehový 6válec Maybach o výkonu 140 k ( 104 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 55 km/h, dojezd na silnici 200 km/h, brodění 0,85 m, stoupání 50 %, svislá překážka 0,42 m, příkop 1,75 m, pancéřování: čelní až 35 mm, boční 20 mm, výzbroj: kanon ráže 20 mm + kulomet ráže 7,92 mm

K překlenutí období před vyzbrojením tanky PzKpfw III a PzKpfw IV bylo v roce 1934 rozhodnuto o zavedení přechodného modelu označeného Panzerkampfwagen II. Vývoj tanku byl svěřen firmám Henschel, Krupp a MAN, tank se vyvíjel pod krycím označením zemědělský traktor 100 ( Las 100 ), které zastíralo jeho skutečný účel. Po otestování prototypů byly k dalšímu vývoji schváleny návrhy firem MAN ( vývoj podvozku ) a Daimler – Benz ( vývoj nástavby ). Výrobu tanků zařizovaly firmy Famo, MIAG a Wegmann. Tank byl základní zbraní německých tankových divizí pří vpádu do Francie, kdy do bojů zasáhlo kolem jednoho tisíce vozidel tohoto typu. PzKpfw II se také zapojil do přepadení Sovětského svazu v následujícím roce. Tehdy však již byl za zenitem svých možností, protože pro plnění úlohy bojového tanku měl slabé pancéřování a nedostatečnou palebnou sílu. Původně měl PzKpfw II sloužit především jako výcvikové a nikoli ryze bojové vozidlo. První sériové tanky PzKpfw II Ausf. A jednotky obdržely v roce 1935.

Tank byl vyzbrojen 20 mm kanonem a s ním spřaženým kulometem ráže 7,92 mm. Posádku tvořili tři muži, vozidlo vážilo 7,2 tuny. Zkoušky prvních sériových vozidel ukázaly, že výkon motoru 130 k ( 97 kW ) je nedostatečný. Následující model PzKpfw II Ausf. B měl proto motor o výkonu 140 k ( 104 kW ) a řadu dalších zlepšení ( především silnější přední pancíř ). Změny přinesly zvýšení hmotnosti těsně pod hranici 8 tun. V roce 1937 začala výroba provedení PzKpfw II Ausf. C se silnějším pancéřováním. Původní malá pojezdová kola byla u Ausf. C nahrazena pěti nezávisle zavěšenými koly, odpruženými listovými pery. V podstatě stejný podvozek měla všechna následující provedení tanku PzKpfw II.

V roce 1938 se představila provedení Ausf. D a Ausf. E s odpružením zkrutnými tyčemi, díky kterým se rychlost tanku při jízdě na zpevněných vozovkách zvýšila až na 55 km/h. Rychlost v terénu však byla nižší než u starších modelů. Poslední sériové provedení PzKpfw II Ausf. F se objevilo v letech 1940 – 1941. Mělo zesílené pancéřování na čelní straně až na 35 mm a na bocích až na 20 mm. Lepší pancéřování přineslo zvýšení hmotnosti na 10 tun a snížení rychlosti vozidla, které však bylo při lepší pancéřové ochraně přijatelné. Korba a věž PzKpfw II se vyráběly svařováním. Řidič měl své stanoviště v přední části korby. Dvoumístná věž byla umístěna v polovině délky korby a posunuta mírně doleva. V zadní části korby byl uložen motor. Výzbroj tvořil 20 mm kanon ( pro který se  v tanku vezlo 180 nábojů ) lafetovaný na levé straně čela věže a 7,92 mm kulomet na pravé straně čela věže. Na základě PzKpfw II vznikl rychlý průzkumný tank Luchs.

Jednou z nejzajímavějších verzí na bázi PzKpfw II byl speciální obojživelný tank vyvinutý pro invazi do Anglie v roce 1940. Tank poháněný lodním šroubem dokázal plavat rychlostí 10 km/h. Na bázi PzKpfw II vznikl také plamenometný tank Flammpanzer II. V roce 1942 měli Němci ve výzbroji stovku strojů tohoto typu. Po nástupu modernějších tanků se podvozek základního provedení PzKpfw II rychle přizpůsobil k plnění mnoha dalších funkcí. Použil se například ke stavbě samohybného protitankového vozidla Marder I ( kuna ), vyzbrojeného kořistním ruským 76,2 mm kanonem. Po něm následoval Marder II se 7,5 cm německým protitankovým kanonem. Těchto vozidel se vyrobilo asi 1 200 kusů. Wespe ( vosa ) byla samohybná 10,5 cm houfnice na bázi PzKpfw II. Vyráběla se v Polsku až do roku 1944.